Ještě nedávno udivovaly filozofa nejen hvězdy na nebi ale i mravní zákon v nás. Ten mravní zákon se dnes snažíme nahrazovat vlastní představou o dobru a spravedlnosti tak, že si tvoříme psané zákony. Jsou zrovna tak složité, jako je složité samotné lidské konání, ale zanedbatelná není ani skutečnost, že musí postihovat i vše, co kdysi postihoval ten mravní zákon v nás. Zákony se tak stávají nesrozumitelné jak pro jejich neobvyklou formulací, tak pro jejich množství. V tom ale není jádro pudla.

Není problém v tom, že některé pasáže zákonů jsou vyumělkované či jinak nepovedené. Zákony totiž připravuje legislativec – „řemeslník“ na právo. Jestli se nám jeho dílo nelíbí, tak mu příště vláda či poslanci práci nepřidělí a věc je vyřízena. Závažnější problém bude asi v tom, že legislativcem „vyrobený“ zákon schvalují poslanci, kteří, ač méně kvalifikovaní pro tuto činnost, chtějí taky projevit svůj podíl na zákonu. Činí tak ve své bohorovnosti, naivnosti nebo i s úmyslem připravit si zákon tak, aby vyhovoval jejich osobnímu záměru. Především zde asi bude slabina dnešních zákonů, sem je třeba napřít pozornost, aby každý poslanecký zásah do schvalovaného zákona byl medii sledován ve všech souvislostech až do samého konce. Na tyto poslance je třeba zaměřit pozornost, ne jen na formulační paskvily úředníků v legislativě. Zákony jsou dílem a obrazem především našeho parlamentu, který na rozdíl od legislativců je odvolatelný přímo občany. Pamatujme si jména poslanců, kteří si ke svému obrazu zákony přihýbají a zúčtujme s nimi, pokud nás svým zásahem pobouřili. Je to náročné pro občana, ale náročná je i sama svoboda a demokracie, pro které jsme se před léty rozhodli.

ZPĚT na Co jsem publikoval