Když před mnoha lety, ještě za působení P. M. Kaplánka, několik nadšenců založilo Náruč, aby plzeňským Salesiánům pomohli v jejich díle tam, kde to bylo pro občanské sdružení snadnější než pro církevní organizaci, zdaleka netušili, jaké břemeno na sebe berou. Ta pomoc spočívala především v tom, že přes občanské sdružení se daly získat finanční prostředky od sponzorů, kteří je nemohli, nebo nechtěli dát církevní organizaci. S postupem času odpadla Náruči řada drobných činností a zůstala jí jediná, ale zato náramně náročná - komplexní revitalizace bývalé fary v Bukovci u Holýšova, kam Salesiáni již ve svých postkomunistických začátcích rádi zajeli na prázdninový tábor. Objekt kdysi sloužil i pionýrským organizacím, takže byl pro pobyty dětí již přizpůsoben. Byl však zpustlý a nevybavený. Jen pomalu a s únavou jsme postupně opravovali starou barokní faru, o níž už ztráceli zájem i samotní Salesiáni.

K povzbuzení umdlévající Náruče došlo s příchodem P. Marka Sklenáře SDB do vedení Salesiánského střediska mládeže v Plzni. On byl plný podnětů a plný vstřícnosti k Náruči především v tom, že oživil zájem střediska o častější využívání objektu. Nešlo mu však jen o tlak na Náruč, abychom my pracovali se zřetelnější perspektivou, ale i on sám uměl zapojit středisko do činností, které bukoveckému objektu náramně prospěly. P. Marek Sklenář měl vizi a měl sílu svoji vizi naplňovat. Tak jsme ho znali alespoň my, kteří jsme v Náruči nesli hlavní část starostí o Bukovec. Odchod P. Sklenáře z Plzně nás mrzí, protože jsme měli k němu již vztah, vytvořený dlouhodobou spoluprací a též duchovní péči tohoto kněze. Máme mu za co poděkovat. Náruč přeje P. Sklenářovi, aby i v novém působišti dovedl uplatnit své kvality a aby byl přijat v novém prostředí s otevřenou náručí.

ZPĚT na Co jsem publikoval