Intelektuál by už neměla být nadávka, jak se to často jevilo v době vládnoucí dělnické třídy. Ani jeden z těch pojmů není hanlivý. Pro ovlivňování vývoje společnosti mají obě tyto její složky své specifické nástroje. Politika se totiž nedělá jen v parlamentu. Rozhodování parlamentu nepochybně ovlivňuje jak stávka dělníků a tlak odborů, tak i intelektuálové, jejichž působení lze předpokládat sofistikovanější. Proto někdy i malá skupinka intelektuálů způsobí ve společnosti rozruch. Příklad odcházejících lékařů je ještě v paměti občanů. U intelektuálů bychom ale spíše očekávali pozitivní působení v širším než jen ve skupinovém zájmu.
Nedávno se takové role někteří ujali. Věděli, že vždy je zájmem vlády, aby společnost žila v klidu a pokoji. To se snaží vláda zajistit, i když dochází k nepříjemným vzruchům. Bývaly dokonce doby, kdy nepříjemné vzruchy se nejen bagatelizovaly, ale přímo zamlčovaly. To je dnes nereálné, tak intelektuálové svým hlasem chtěli přidat na váze uklidňujícímu prohlašování vlády, že situaci s imigranty není třeba dramatizovat. Mnozí tuto aktivitu kritizovali. Z hlediska naší republiky se opravdu nemáme ještě dlouho čeho obávat, protože pro většinu imigrantů jsme zcela nezajímavá země. Naše orgány svým konáním spíše pomáhají jiným evropským státům.
Je ale dobře, že cosi intelektuály probudilo k politické aktivitě. Už dávno měli mnohou příležitost tak učinit. Ta dnešní jejich aktivita má ale slabinu v tom, že jejich stanovisko je spíše císařskou radou než očekávaným kvalifikovaným návodem na řešení situace.

ZPĚT na Rozličné texty