Po panující kritické atmosféře se sotva kdo domníval, že průvodu k Novému divadlu se zúčastní nejen početné organizované skupiny, ale i houfy zcela prostých občanů, projevujících tak svoji přízeň Novému divadlu. Divadlo je sice dost odlišné od těch klasických, ale při vědomí, že bude sloužit mnoha dalším generacím, připusťme, že jim se bude zdát ještě krásnější, než nám. Tak prostě fouká vítr, ať chceme nebo nechceme. Vždyť ani dnes už nechodí lidé do divadla tak ustrojeni jako v nedávné minulosti. Prostě oděnému divákovi odpovídá prosté hlediště a jeviště je naproti tomu vybaveno tak, aby umožňovalo efekty připomínající spíše módní zábavnou show, než „pouhou“ klasiku.
Na premiéru při zahájení provozu divadla se nepochybně mnohé dámy vyšperkovaly, ale zda to byla připomínka dávných časů, nebo spíše exhibice majetnosti, to je otázka. Spíše to druhé bude pravda, když vedle ní seděl partner s nohou přes nohu, až málem na předchozím opěradle. Na slavnostní premiéře byla prostě směsice nejrůznějších hostů, a ne všechny to byly osobnostmi tradiční kulturou zaujaté, resp. kultivované.
Předmětem diskusí při jednání ZMP nebylo hodnocení herců, scény či režie, ale právě to složení návštěvníků při oné premiéře. Některým se zdálo, že v hledišti byla jen honorace a na prostý lid se zapomnělo. Prezentovaný seznam těch opomenutých byl ale tak rozsáhlý, že kapacita hlediště by byla zaplněna jen těmi postrádanými. Zajímalo by mne, jak se titíž zastupitelé cítili na poledním rautu, kam taky nebyli pozváni prostí úředníci, o mediích a stálých návštěvnících jednání ZMP ani nemluvě. Ve výčtu opomenutých na premiéře byli totiž vzpomenuti např. i předplatitelé divadla, senioři atp. Snadno se výběr hostí kritizoval, ale snad to bylo jen v zápalu předvolební agitace a ne jako představa absurdní liberální demokracie aplikované za každou cenu na cokoliv.

ZPĚT na Rozličné texty