*V republikovém uspořádání společnosti se před volbami zdůrazňuje váha demokratického systému, který je založen na třech složkách, mezi které je dělena moc ve společnosti. Není to nic nového. Již v XVIII. století jistý Montesquieu věděl, že moc by měla být dělena mezi zákonodárce, vládu a soudy. Od něho taky pochází ono: "Absolutní moc korumpuje absolutně.". Tyto složky vlády musejí ale být zřetelně od sebe oddělené – nic by je tedy nemělo spojovat. Je taková situace ve společnosti ještě v našem století?
Zákonodárce si volíme, a zpravidla vítězí ten, kdo důmyslněji a nákladněji do předvolební kampaně investuje – peníze. Dle výsledku voleb je sestavena vláda z více či méně vzdělaných či zkušených občanů, kteří si zaplatí poradce a svůj vliv na vládu, stejně jako na poslance výrazně uplatní i zájmová lobby, stejně jako poradci dobře a cílevědomě zaplacená – penězi. Spravedlnost ve společnosti má zajistit justice uplatňováním alespoň práva dle zákonů. Právo je deklarováno zákonodárci, případně vládou. Obě tyto složky moci ve vztahu k penězům již byly vzpomenuty. K tomu lze ještě přidat, že zákony jsou natolik pokrouceny, že při jejich uplatňování vítězí zpravidla ten, kdo si kvalifikovanějšího advokáta zaplatí – penězi.
Všechny tři složky deklarované moci ve společnosti spojují peníze, takže nejen, že nejsou od sebe oddělené, jak požadoval Montesquieu (o kterého se demokraté opírají dodnes), ale penězi jsou přímo ovládané.
Co by mělo této degeneraci demokracie bránit? Muselo by to být větší, než jsou peníze a touha po moci – po vládnutí nad společností. Mohlo by to být instalování morálky na vyšší stupeň jejího uplatnění. Kdysi takové úsilí vykazovala církev, jako vedlejší produkt jejího zájmu o spásu duše člověka. Její vliv byl kdysi natolik výrazný, že se mu v tom morálním projevu ve své většině podřizovali i ti, kteří v Boha nevěřili. Bývaly dokonce doby, kdy vládce byl prezentován přímo jako zástupce Boha na Zemi, ne-li přímo jako Bůh samotný. Tomu odpovídal i vztah společnosti k morálce. Dnešek je té době hodně vzdálený. Dílo se daří spíše Ďáblovi, takže jsme na dobré cestě do pekel.

ZPĚT na Rozličné texty