Někdo se podepsal vlastním jménem na hřbet vodu chrlící pozlacené Chrtice. Možná to ale není jeho jméno, ale jen neumělá snaha zvýraznit pohlaví toho psa, který byl prvním erbovým symbolem města Plzně ještě za dob husitských válek. Neznám toho mazala, ale znát by ho měla policie, která podobné aktivity předpokládala, a taky se na ně prý připravovala. Už taky proto, že podobný šrám si odnáší i Anděl. Výsledek práce policie není uspokojivý – jako by se bála angažovat v prostředí problémové části společnosti.
Naše společnost je pestrá a jak je strukturovaná, to je závislé na jejím vedení, resp. na ideálech, které společnost propaguje, či jejichž negativní působení ještě strpí. Naše pěstovaná svobodomyslnost by ale měla mít jisté meze. Nástroje na nastavení těch mezí máme např. ve volbě výše trestů za to, co ve společnosti už nechceme strpět.
Nezajímá mne ten nešťastný člověk podepsaný na Chrtici či dotvářející Anděla, ale zajímalo by mne, kdo byl ten strážník u kašen v době, kdy k jejich ohavení došlo. Ten je totiž za svoji službu společností placen, ale své mzdy hoden není. A kdo je organizátorem zabezpečení očekávaného ataku na kašny? Ani ten se svojí kvalifikací příliš nepředvedl. Kdesi prý sami Rómové si hlídají pořádek ve svém sídlišti. Že by si v Plzni své kašny měli hlídat i ti, kteří je pokládají za symbol současné plzeňské kultury?
To se mně nechce ani pomyslet.

ZPĚT na Rozličné texty