V agitaci pro volby do Evropského parlamentu využívají strany především domácí témata, jako by šlo o volby do českého parlamentu. Po krajských volbách mají strany totiž ověřeno, že dav lze snadno účelově zmást, tak proč by nabytou zkušenost opět nevyužily. Nebylo by ale dobré, kdyby občané, takto mateni a vlastně i uráženi, nešli volit. Koho ale volit, když proti každé straně máme nějaké výhrady?
Pro výběr svého kandidáta do EP jsem si již našel kritéria. Vyloučil jsem kandidáty velkých stran, protože tyto strany soustřeďují mnoho těch, kteří ve straně jsou jen z vlastního prospěchu plynoucího právě z toho, že moc v demokracii je úměrná počtu, nikoliv kvalitě členů. To se projeví i v manipulování těmi, kteří tu vychytralou většinu zatupují, byť by byli sebe mravnější. Kandidáty komunistické strany vylučuji ze zásadních důvodů.
Zbývají tedy jen ty malé strany, jejichž program mne zaujal. Jsou malé, než by mohly své programy prosadit vžitými (většinovými) demokratickými postupy. Úspěch ale mohou získat kultivovaným vyjednáváním. U prvních kandidátů malých stran budu tedy hodnotit jejich přirozenou schopnost kultivovaně jednat, a ne jejich naučené obecné triky, jak před kamerou udivit voliče. Nebude-li zvolen můj kandidát, nebudu litovat ztraceného hlasu, neboť je to tak lepší, než kdybych svým hlasem podpořil špatného kandidáta.

ZPĚT na Rozličné texty