Je dost konkrétních příkladů, abychom si už konečně všimli, že lidských práv se dnes často dovolávají nelidsky jednající osoby a dětská práva jsou požadována pro nevychovance. Ta vstřícnost k asociálům pramení i z proklamované rovnosti občanů a ze zveličovaného významu svobody jednotlivce. V čem jsme si rovni? Věkem, zdravím, vzděláním, společenským postavením, ba ani postavením před soudem (ovlivněným především zaplaceným advokátem) si rovni určitě nejsme. A tvrzení, že se člověk rodí svobodný je taky bez obsahu. Závažnější je skutečnost, že se člověk rodí do konkrétní společnosti, a s tou se musí nějak srovnat. Svoboda a práva člověka, který je mimo společnost - třeba na pustém ostrově - nemají žádný smysl.
Ve společnosti nemůže být člověk nikdy zcela svobodný. Direktivní omezování svobodného vraždění, zabíjení a kradení většina z nás dosud akceptuje. I dobrovolně se části své svobody vzdáváme, když vytváříme rodinu. A bylo by dobré, kdybychom byli ochotni se vzdát některých svých práv a svobod i z důvodů etických. Vše, co za právo pokládá zdatný advokát, bychom neměli uznat např. politikům.
Diskutabilní jsou i okázalé svobodné exhibice nejrůznějších společenských skupin. Ty snad zaniknou, když pomine nuda členů těch skupin. Vzdělaný a vychovaný člověk by se nudit neměl, takže tudy snad vede i cesta k nápravě. „Módní vlny“ postihující společnost se zdají být trvalým vrcholem hodnot jen málo zkušeným a nevzdělaným. Vše má svůj vývoj a týká se to i deklarovaných lidských práv. Od jejich zbožňování bychom už mohli pomalu přecházet raději k právům zajišťujícím řádný rozvoj celé společnosti. Veřejné opovržení těmi, kteří se chovají nelidsky, ať už jsou ze skupin kdejaké holoty nebo i z podivných mocenských skupin, by mělo být nezbytným počátkem tohoto procesu.

ZPĚT na Rozličné texty