Univerzálnější odškodnění Premiérova snaha odškodnit některé české Němce vyvolává diskusi nejen mezi politiky, ale i mezi prostými občany, při čemž ti druzí mají výhodu, že své postoje nemusejí přizpůsobovat očekávané voličské většině.

Dnes již nelze objektivně posoudit konání či spíše stanoviska našich bývalých německých spoluobčanů, a navíc ti zbylí dosud žijící nemají ani žádný reálný důvod se lišit v „požitcích“ od těch, kteří se dnešních dnů nedožili. Naše smířlivé gesto by tedy nemělo být vyjádřeno úplatou několika jedincům, chceme-li všem upřímně sdělit, že náš postoj k poválečným událostem je již méně emotivní, než byl před deseti či dvaceti léty. Při znalostech toho, jak se dodnes chovají Němci k místům, z nichž byli po válce odsunuti, nepochybuji, že nejen je, ale i mnohé Čechy by maximálně uspokojilo, kdyby byla na každém místě s někdejším německým osídlením vkusná pamětní deska s textem asi tohoto obsahu:

„V těchto místech stála obec XY, z níž po válce bylo odsunuto xx německých rodin, resp. yy občanů - dětí a starce nevyjímaje. Dělo se tak z vůle vítězných mocností a z vůle občanů osvobozené republiky. Šedesát let po skončení války se za tento náš emotivní čin svým bývalým spoluobčanům omlouváme, když si konečně uvědomujeme, jak benevolentně se chová dnešní česká společnost k těm, kteří ještě nedávno - motivováni jinou zhoubnou ideologií - konali svým spoluobčanům příkoří výrazně převyšující to, za něž jste vy byli vyhnáni ze svých domovů.“

PS:
Domnívám se, že našemu usmíření s Němci mnohým nejvíce brání strach z toho, že by po odstranění sudetského problému konečně přišlo i na ty, jejichž diktatura byla té Hitlerově velice podobná.

ZPĚT na Co jsem publikoval