Zrušením komorního divadla jsme přišli nejen o zažitou divadelní scénu a Divadlo v klubu, ale i o mnohé další. O místo k setkávání přišel např. i v dávných dobách hojně navštěvovaný Divadelní klub. Pravda, dnes už to není ten, co před mnoha lety, ale zaujatí příznivci divadla tradici drží, i když mezi ně už herci zpravidla nechodí – vytrval jen Zbyněk Brabec. O odhodlání klubu udržet tradici založenou již v roce 1966 ale svědčí i nedávná schůzka klubu v náhradním, ale příjemném prostředí Paletky proti Velkému divadlu. Více jak dvacet skalních členů tam besedovalo o posledním dění na divadelní scéně a poslechlo si i ukázku Smolíkova krásného přednesu pasáže z Našich furiantů.
Přes veškerou pohodu však nešlo pominout otázku, co bude dál. Kde se bude Divadelní klub scházet? A hlavně, není možné s otevřeným Novým divadlem navrátit klubu i někdejší skutečně kulturní schůzky divadelních fandů s herci? Prospělo by to jak kulturnosti občanů, tak snad i hercům.
Divadlo nemůže propadnout jen v draze zaplacenou show v přetechnizované budově s hostujícími herci. To by určitě nevrhalo dobré světlo na Evropské hlavní město kultury 2015. Divadelní kluby nejsou staromilským anachronismem. Jsou stále aktuální i v našich městech, které na potvrzení své kulturnosti nepotřebují ani unijní razítko.
Architektura je nepochybně součástí živé kultury, ale chtějme, aby žila duchem, pro který byla vytvořena. Nechme do ní vstoupit i Divadelní klub. Bude-li Nové divadlo jen forma byznysu, pak ta budova bude jen bránou do pekel.

ZPĚT na Rozličné texty