Od smrti pana Luboše Hrušky uplynul 30. června právě rok. Byl váženým občanem města Plzně, byl poctěn i samotným papežem, ale v den prvního výročí jeho smrti neštěkl v tisku ani pes. Snad je to tím, že měl mnoho přátel a každý z nich spoléhal na toho druhého, že připomene památku člověka – bojovníka s odhodláním nepodlehnout nepříteli, byť by se boj zdál sebe marnější.
Odejde-li tělo, nekončí své působení mezi námi duch, který to tělo řídil a v němž se odrážel. Je však třeba připomínat skutky těla, aby tak byli dotčeni i ti, jímž duch je ještě vzdálený. Tělo Luboše Hrušky nezlomila mnohá léta komunistického věznění a zůstalo mu dost sil, aby v těžkých podmínkách vybudoval důstojný památní všem obětem zla. V tom ho povzbuzovala víra i naděje a láska k člověku. Nezapomínejme na odkaz, který Luboš Hruška zde zanechal svým životem a svým dílem.

ZPĚT na Rozličné texty