Význam informací, jako hodnoty prospěšné kde komu, neustále roste. Je strach z jejich zneužití jak v životě osobním, tak v životě celospolečenském. Přesto je únik informací z institucí, které je mají uchovávat v tajnosti stále častějším jevem, což nás zneklidňuje. Smysl zveřejňování cizích tajemství lze ale posuzovat z více hledisek.
Cizí tajnost není získávána náhodně, ale je získána usilovnou snahou veřejné instituce, s cílem získaný údaj racionálně využít. Není třeba mluvit o informacích mezinárodně politických, nebo o těch z podnikatelské konkurence. Tyto informace jsou specifické a zajímají jen užší okruh občanů. Většinu aktivní společnosti zajímá spíše únik informací o zcela běžném životě celebrit nebo z prostředí bezprostřední politické scény atp. I tyto informace však mají podnikatelský efekt. Tisková media si tak zvyšují svůj náklad, jiná media pak svoji sledovanost, což jejich hospodaření rovněž prospívá.
Je třeba se ptát, zda je vhodnější investovat do dokonalejšího zajištění zabezpečení i těchto informací ať už personálně či organizačně nebo zda odsoudit instituci, která tento druh informací svým způsobem vlastně krade či se na jejich krádeži nějak podílí. V principu je totiž lhostejné, zda jsme si objednali vraždu či krádež. Vždy je to nemravnost, a je pouze na zvyku – na výchově, jakou váhu té či oné nemravnosti přisoudíme.
Dav tleská zlodějům a laje okradeným. Má to jediný důvod. Úspěch v současné společnosti je hodnocen nejvýše, ať je ho dosaženo jakkoliv. Avšak ne cíl, ale cesta je podstatná jak pro život člověka, tak i společnosti, neboť na rozdíl od vždy fiktivního vzdáleného cíle je cesta vždy reálná – tady a teď. Že i zde jde především o zisk při již vžitém opomíjení mravnosti, není třeba zdůrazňovat.
Když informace krademe v naději, že tak čemusi prospějeme, připomínáme si známou větu o účelu, který světí prostředky. Jiná moudrost ale praví, že k dobrému cíli se špatnou cestou nedostaneme.

ZPĚT na Rozličné texty