Velké strany se snaží přesvědčit voliče, že pouze hlas věnovaný právě jim nebude ztracený a navíc prospěje i ke snadnějšímu vládnutí, resp. k sestavení vlády.
Vůbec nejlepší by prý bylo, kdyby byly v parlamentu jen dvě strany, z nichž jedna by měla výraznou převahu, myslí si někteří politici. Snad je to tím, že si dovedou představit jen suverénní způsob vlády, jako tomu bylo při diktatuře strany jediné. Nenaučili se vnímat demokracii jako diskusi o věci prospěšné celé společnosti. Stále usilují o převahu hlasů jen pro tu svoji stranu.
Takovou triviální kvalitu nepochybně skýtají i ti nejposlednější na kandidátkách. Ti by byli alespoň novou nadějí. Proto se nejeví ta výzva o preferování (kroužkování) čtyřech posledních na kandidátce tak zcela hloupá. Vždyť z ní mají taky strach ti stávající, a chtějí tu výzvu modifikovat rozptýlením preferenčních hlasů po celé kandidátce. Navrhují volit dle vlastního výběru voliče.
Tím ale nikdo nedosáhne takového počtu hlasů, kterým by se mohl na kandidátce postavit před ty neosvědčené stále první politiky, a pořadí kandidátů se tím nezmění.
Aktuálním cílem nadcházejících voleb by mělo být snížení počtu mandátů velkých stran ve prospěch stran malých. Jen tak bude snížena arogance naučená z doby vlády jedné velké strany. Nebojme se volit malé strany. Náš hlas je alespoň finančně podpoří, i kdyby se tentokrát ještě do parlamentu nedostaly. Je to tak lepší, než když podpoříme stávající neschopnost velkých stran, které své „kvality“ již prokázaly. Stávající politici své zvyky sami dobrovolně nezmění. Občan při volbách je musí k tomu donutit.

ZPĚT na Rozličné texty