Krátce po smrti Pavla Dostála vysílala televize zajímavou reportáž z posledních dnů života tohoto našeho ministra. Dobrý člověk si zaslouží glorifikaci, a tak jí nešetřili ve vztahu k zemřelému ministrovi ani politici při dalších oficiálních příležitostech. Neváhali si při tom sami přidávat lesku zdůrazněním své blízkosti k zemřelému. Při porovnání těchto uctivých vyjádření s neuctivostí projevenou zcela živému kolegovi při snad jeho posledním projevu v Poslanecké sněmovně, jak jsme to viděli v krátkém záběru v té stejné TV reportáži, však vyplynula žalostná bída námi zvolených prominentů. To, co předvedli okázalou manifestací nezájmu o ministrovu řeč, by bylo ubohé a nedůstojné snad i ve společnosti zcela nezcivilizované. Naše elita se leskne jen před patrnými kamerami. Ve své přirozenosti se však chová s vlastní představou, že je bohorovná – tedy nepotřebná dbaní ničeho lidského. Neobratnost při jednání našich poslanců je snad ještě dnes tolerovatelná, když připustíme, že diplomacii se amatér nenaučí ze dne na den, ale jejich bezohlednost v mravech je hodna našeho hlubokého zamyšlení. Nějak mně nyní přichází na mysl zákon o legalizaci prostituce, kdy kurtizány budou zařazeny i do „výrobního procesu“. Proč ne, když vlastně dnes jsou snad již všude.

ZPĚT na Co jsem publikoval