Každá společnost by měla být nějak motivována k uchování své existence. Měla by mít nějakou ideu. Známý je výrok TGM: Národy jsou udržovány idejemi, ze kterých vznikly. Kdo si dnes má ale pamatovat nějakou ideu působící před sto lety. Stačilo by vědět, jaká je ta dnešní idea, kolem níž se náš národ soustřeďuje. Je vůbec nějaká? A mám strach, že ta nejistota nepostihuje jen náš národ.
Laikovi se někdy zdá, že zisk je hlavním motivem dění a tedy ideou v dnešní společnosti bez ohledu, zda máme na mysli velký podnik nebo prostého občana. Zisk může být poctivě i méně poctivě nabytý, ale asi je tím motorem dneška. Vždy je to produkt nějakého podnikání, takže ta poctivost či nepoctivost se váže právě k tomu podnikání. Budu zobecňovat, takže někdy bude tomu podnikání bližší pouhé konání.
A nemusí jít jen o peníze. Jako intermezzo vzpomenu sport. V moderní době byl pokládán za jednu z forem společenské zábavy (např. v Anglii). Ostatně ani naše Sokolování nemělo soutěživý charakter. Až nedávná doba udělala ze sportu soutěž s bojem o úspěch, o lepší pozici, prestižní zisk a nakonec i džob, kde jde výhradně o zisk finanční.
Zůstanu-li u podnikání jako přirozené poctivé formy nabytí zisku – je to forma pracná a vyžaduje um. Zisk však chtějí mít ku svému prospěchu i chytračící nýmandi. Hledají formy bezpracného zisku a někdy se zdá, že co do počtu, tato skupina převažuje nad těmi poctivými tvůrci zisku. Je tedy snad vychytralost typickým projevem současnosti? Zůstanu u toho zisku; je snáze definovatelný a zahrnuje jak ty poctivé podnikatele, tak ty všechny ostatní. Ne dle objemu zisku, ale dle počtu aktérů bude těch nepoctivých tvůrců zisku určitě více, tak především těmto se věnujme.
Co třeba zloději? Rozhodně nejsou produktem až dnešní doby. V dávných dobách, kdy společnost měla ideály i vyšší, než je pouhý zisk, mohli být zloději bráni jako určitá nemoc společnosti, resp. jako nějaký okrajový náhodný proces. Dnes je to ale proces systematický, vymyšlený, se ziskem, kterým nezaháníme pouhý hlad, ale vytváříme i jakousi nadhodnotu, nic na tom nemění skutečnost, že ta nadhodnota je často obratem zmařena ať v hospodách nebo v hernách. To jsem popsal zlodějíčky tak říkajíc manuální – pracující rukama v kapsách spoluobčanů nebo v regálech obchodů, na stavbách atp.
Zajímavější je rozebrání se ve skupině zlodějů s bílými límečky. Pokud jsou to jednotlivci, tak svůj zisk nabývají přetvářkou a podvodnými sliby všeho možného. Taky nic nového až v dnešní společnosti. I dříve byli sňatkoví podvodníci. Žili jsme tedy v honbě za ziskem snad už od věků? Ano, ale rozdíl asi bude spočívat v míře – v počtu akcí a v objemu nabytého zisku na zvolenou jednotku množství občanů. Dnes sem můžeme zahrnout podvody s přetočenými tachometry prodávaných aut, opravy zařízení, kterým laik nerozumí (400 Kč měla stát oprava mobilu odstranitelná restartováním), předražené prodeje zboží o smyšlené kvalitě, atp. Stále jde o podvodný zisk.
Chytračení jako typická forma pochybného nabývání zisku se uplatňuje i u velkých, a dokonce i státních podniků. Příkladem je nabízení odběratelům víceleté setrvání cen svého produktu, když odborníkům je jasné, že cena tohoto produktu v dohledné době výrazně trvale klesne. Řadím sem i oficiální výzvu, abych si svoji debetní kartu vyměnil za kreditní, což při skleróze dědka je opravdu hra na zisk z očekávaného opomíjení plateb.
Samostatnou kapitolou jsou operace s daněmi. Jak využít nedokonalých zákonů, tomu se věnují celé štáby poradenských firem. Jejich příjem za službu není nelegální a není nelegální ani získaná výhoda na ušetřené dani, ale o chytračení se ziskem zde určitě jde. Tato oblast je natolik profesionální, že si ji netroufám rozebírat, ale z nářků a z podezření známých z medií odhaduji, že tato oblast do nabývání podvodného zisku opravdu patří.
Když se vrátím k těm poctivým nabyvatelům zisku prací a umem, je netřeba posoudit i zisk nabytý tím, že budu hodnotit platy zaměstnanců. Jak velký podíl na zisku podnikatele mají platy být, to je opět k diskusi, ale to nechci posuzovat. Stále je tu ale zisk jako typický a nejvyšší projev zájmu dnešní společnosti.
O zisk se stará i stát, ale tam mu do aktivit navíc mluví volení zastupitelé. Zastupitelé mají své skupinové zájmy, takže i tato snaha o zisk je diskutovatelná zda je poctivá či falešná, ale snahu státu o zisk upřít nelze. Diskuse o zisku je poutavější, když uvádíme zisk pochybný, proto zabírá větší podíl i u tohoto textu. Smyslem tohoto textu ale je i snaha zvýraznit, jak pochybnou ideu či motiv života společnosti bereme za svůj. Nemá-li stát jako orgán společnosti ideu vyšší, než je ten zisk, schází mu k svému uchování věc skutečně podstatná.

ZPĚT na Rozličné texty