Na praktikující křesťany se nedávno po mši svaté obrátily dvě ženy s výzvou k podpisu petice za zachování křesťansky pojaté výchovy v jedné ze šesti tříd 90. MŠ v Plzni. Je to ostatně i jediná třída s podobnou výchovou v celé Plzni. Nechci hledat důvody, které vedly ředitelku školky k potlačení takové výchovy ve třídě, kam docházely děti rodičů, kteří si o takovou výchovu stáli. Jen se podivuji, že takový nápad vzešel ve školce, která si vybrala strom, za motiv, o nějž opírá svoji výuku.
To totiž vyplývá nejen z pomalované fasády budovy, ale i z internetových stránek školy, kde jsou četné odkazy na moudrost stromů. Opomenuty na těch stránkách a taky v té proklamované výuce, zůstávají kořeny oněch stromů. Každý strom ale má kořeny, které nelze přehlédnout a vůbec je nelze opomíjet, má-li se strom zdárně rozvíjet. Škoda, že si kořeny naší civilizace uvědomuje jen tak málo rodičů, jejichž děti v celé Plzni zaplní jen jedinou třídu školky. Má-li být zničeno i toto krystalizační jádro tradiční společnosti, v co můžeme doufat? Snad opět v radostné ateistické zítřky, které byly nabízeny v mládí generaci dnešních důchodců?
Shodou okolností v pátek před tou nedělí byla zahájena v části ZČM výstavka ilustrací arabských pohádek české malířky. Úvodní proslov měl i vydavatel těch dětských bohatě ilustrovaných knih, sám zřetelně arabského původu. Aby bylo jasné o co jde, tak mezi vitrínami byly i figuríny žen v arabském oděvu a některé rekvizity arabské kultury.
Je dobře, že se nelekáme poznávání cizí kultury, ale k vlastní tradici bychom při tom mohli mít taky důvěru. Nemáme se za co stydět, stačí se jen rozhlédnout kolem sebe – stavby, sochy, obrazy, hudba. Mého stařečka na vsi ještě učil číst pouhý vysloužilý voják. Četli si ale z jediné dostupné knihy – z bible. O českých buditelích vzešlých z církevních škol jsme se na Moravě učili i za komunistů. Snad to dopadne dobře i v Plzni, v jehož znaku je štítonošem anděl a nepřehlédnutelný je i text pod křížem: „In hoc signo vinces“.

ZPĚT na Rozličné texty