Demokracie
Některé pojmy ve společnosti jsou glorifikovány zcela neprávem. Tak třeba taková demokracie. Historici se dovolávají té řecké, podle které asi vzniklo nanejvýš to pojmenování – vláda lidu. Už zde je zjevné to hlavní zpochybnění demokracie. Lid není definován. V Aténách to bylo jen několik svobodných mužů a jejich podíl na rozhodování byl spíše v tom, že byli u toho, když losem určili své rozhodnutí. Tato forma přežila snad sto let a pak byl 2000 let od demokracie pokoj a společnost se přesto rozvíjela a košatila ve formách svého řízení.
V Anglii začala demokracie znovu rašit z monarchie už někdy na počátku novověku jako konstituční, resp. ústavní forma s postupným ubýváním vlivu moci panovníka. Mezi lidem a těmi, kdo tvořili ať už jakkoliv nazývaná ústavní shromáždění, byla výrazná mezera. Francie sice dospěla těsně před revolucí až ke snaze vytvořit Ústavodárné národní shromáždění, ale revoluce byla rychlejší. Tato monarchistická forma demokracie, ale postupně již moderně modifikovaná, se někde uchovala do současnosti. Paralelně s ní však běží demokracie vázaná k republikánství. V Americe to s ní dopadlo poměrně dobře, ale to, co se vlády lidu dovolávalo při francouzské revoluci po r. 1789, to zvlášť krutě poukázalo na to, že k tomu hodnocení demokracii je opravdu nezbytné definovat kdo je ten lid.
Nesnažím se o historický přehled vývoje společnosti k demokracii – na to nemám, ale snažím se zdůraznit, že demokracie je taková, jaký je lid té společnosti. Rok 1848 je v Evropě příkladem toho, že nároky občanů na uplatnění svých požadavků je možné si prosazovat i silou. Aktivní a třeba i ozbrojený lid byl představitelem bojem o demokratické požadavky v tom roce. Dokonce vznikla i republika (v Itálii), ale takto řešená demokracie neměla trvání, a to je dobré si zapamatovat. Neanalyzuji, nehodnotím, jen stále připomínám, že demokracie a lid spolu souvisejí a forma nabývání demokracie se odrazí na její kvalitě. Revolucí získávaná demokracie nebyla ta pravá ani u nás po r.1948. (Revoluce taky nemám rád, ani když se jeví pozitivně. Vždycky rozvíří bahno.)
A nic demokracii nepomůže, ani když ji povýšíme na lidovou demokracii. Tu už zažila naše generace a není ji třeba popisovat. Byla špatná, byť se nazývala tak lidově. Už se blížíme k finále mé hany demokracie, tak lze připomenout i marnou snahu o náhlou aplikaci demokracie do lokalit, kde po stovky let panoval jiný režim, jako bychom zcela přehlédli, jak dlouho a jak složitě vznikala demokracie např. přerodem z monarchie.
To všechno jsem chtěl připomenout, abych si podpořil názor, že demokracie není zázračná, všemocná a ani věčná. V současnosti se demokracie přežívá i v našich krajích. Politické strany v parlamentu ztrácejí svoji politickou tvář a jen paběrkují na obecném nestranickém řízení společnosti. Nově se formují zcela nepolitická hnutí, a ta už nepaběrkují, ale přímo hlásají své řízení společnosti profesně bez ohledu na politické postoje.
Druhým, stejně významným faktorem je opět ten lid. Ten dnešní lid je manipulovatelný více a kvalifikovaněji než kdykoliv před tím, a to až tak, že je to výrazná kvalita dosud nevídaná. Za lid už sice nehlasuje šlechta, stavy či klérus, ale za lid hlasuje jedinec, který do kvalifikované volební propagandy vloží dostatek peněz. Takový jedinec se stane diktátorem, navíc diktátorem lidem žádaným, nejen protože politické strany si řeší své nezajímavé okrajové problémy, ale především proto, že zaplacená propaganda je formulována tak, aby se diktátor jevil jako nápravce všeho zla.
Toto je mé krédo. Ten nekvalifikovaný rozsáhlý předchozí text byl jen berličkou, aby můj závěrečný výkřik byl přece jen jakýsi uveden.

ZPĚT na Rozličné texty