Letošního nekulaté výročí narozenin presidenta Tomáše G. Masaryka nebylo nikde moc připomínáno. Přesto se v Plzni sešlo u Památníku osvobození několik politických osobností a relativně ještě méně prostého lidu. Nebylo to ani divné. Těch, co mají datum narození TGM v trvalé paměti ubývá, a ti mladší by museli mít velké štěstí, aby se o konání vzpomínkové slavnosti v Plzni dověděli i přesto, že záštitu nad oslavou prý převzaly nejvyšší osobnosti města i kraje.
Co se tou záštitou vlastně rozumí? Vojáci i bez záštity nastoupili na povel, tribuna byla postavena obvyklou rutinou a kladeči věnců mají rituál v paměti. Scházelo jen uvědomit prostý lid, jehož proto přišlo poskrovnu, což důstojnosti oslavy rozhodně neprospělo. Když už někdo zajišťuje okázalé uctění památky našeho prvního presidenta, tak by měl organizaci akce věnovat více péče, aby úcta byla důstojná. Ostatně ani ta obvyklá rutina nebyla na úrovni.
Náměstek Náhlík byl žoviálně vítán z tribuny s odkazem, že se někde mezi lidem pohybuje, a v davu stojící senátor Bis, nebyl ani vzpomenut, natož by organizátory napadlo, že při této oslavě, kdy byl vlastně nejvyšším oficiálním představitelem naší společnosti, by měl stát úplně někde jinde. Ještě štěstí, že příští rok bude výročí kulaté, což snad vyvolá větší péči o uspořádání slavnosti, a snad i zamyšlení nad tím, zda nekulatá výročí je nutné oslavovat s pompou občany nereflektovanou.

ZPĚT na Rozličné texty