Proč nám vadí bývalí členové StB více než bývalí členové KSČ.
Státní bezpečnost vznikla již v r. 1945 jako součást SNB, tedy jako nástroj komunistického ministra Noska. Od samého počátku byla podřízena vůli KSČ a této složce společnosti taky sloužila. Nebylo tomu naopak. Právě v této souvislosti stojí za úvahu proč je nyní častější řeč o někdejších členech StB a ne o bývalých členech KSČ, nemá-li to být pouze účelová rétorika stranického boje.
Chci-li se vyhnout té stranické variantě, vidím rozdíl především v rozdílném počtu členů KSČ a StB. I zde jsme byli papežštější než papež, když v KSČ byl kde kdo, takže o členech strany měl každý spoustu informací, a to i pozitivních, vždyť mnozí z nich byli naši rodiče, díky čemuž jsme si žili lépe než sousedi, straník byl i soused, co za nás občas umyl schody, nebo to byl šéf, který svým členstvím zabránil rozpuštění pracovní skupiny, možná i člen uličního výboru, který na „buržoazní“ dítě napsal pozitivní posudek a tak mu umožnil studium na VŠ, a co jsem já s tím komunistickým kámošem jen vypil piv, a tak bych mohl pokračovat. Tím nejmarkantnějším příkladem pozitivního komunisty byl nepochybně Čalfa. To všechno šlo obtížně stavět do špatného světla. Nepřítele ale potřebuje každá propaganda, a ten se našel po r. 1989 v StB.
O členech StB toho z bezprostředního styku až tolik nevíme, a to se k manipulaci hodí. StB je proto snadněji využitelná pro jednoznačné účelové deklarování jejich kvalit, resp. pro manipulaci davem. Stačí pouze ztotožnit StB let padesátých s StB např. po roce 1970 (v r. 1979 byl dokonce zrušen odbor vyšetřování), nebo zanedbat formy a existenci skupin v její struktuře, a už máme StBáky jaké potřebujeme pro konkrétní účel. Výčet konkrétních forem spolupráce bych chtěl vidět za charakteristikou každého konkrétního StBáka, abych ho mohl objektivně hodnotit. Morální aspekt členství v StB v porovnání s jinými nepravostmi u politiků nevyhodnocuji. To by bylo na další možná ještě rozsáhlejší úvahu.
Kdo si ale uvědomuje, že StB byla především nástrojem KSČ a vnímá hierarchii a váhu řídích struktur, pak se musí přinejmenším divit, jak benevolentní jsme k bývalým komunistům, když chceme být zásadoví a ne jen žoviální mluvkové.

ZPĚT na Rozličné texty