Duškovo vyjádření o homosexuálech ve vedení Českých drahách vyvolalo široký ohlas. O tu pozornost si ostatně Dušek stál. Podobným hulvátstvím se dožadují pozornosti davu i mnozí další veřejní činitelé. Na Zemanovy výroky k novinářům i na mnohé od dalších např. z Poslanecké sněmovny, si každý vzpomene sám. Svědčí to nejen o zvrhlosti celebrit, ale i zvrhlosti pochlebujícího davu.
Homosexuálové, kteří často manifestují svoji orientaci okázalými veřejnými show, se cítí dotčeni a kvalifikovaní komentátoři se hrozí, že už byly překročeny všechny meze. Nebyly. O cikánech se s hanlivým podtextem mluví již dlouho, a bez zvláštního ohlasu. Naše kultura hrubne již dávno před Duškem. Nad pořady plné vulgárního textu se už nijak nepozastavujeme a s „umělkyněmi“ tančícími u tyče v barech vedou i mediální celebrity „duchaplné“ hovory o jejich aktivitách i mimo tu tyč.
Mnozí z té Duškovy kauzy mají strach, aby se snad opět nevžilo házení zla na skupiny, které nevznikly dobrovolně. Mám na mysli nejrůznější etnika, psychicky či fysicky retardované, seniory atp. Ten strach nebude oprávněný, když si do svého úsudku konečně dokážeme vložit kritérium pravdy. Židé by nebyli považováni za škůdce Německa, kdyby zfanatizovaný dav nepřijal Hitlerovu lež. Ostatně, zažili jsme to po Hitlerovi i v naší zemi.
Nejsou však i v našem městě některá odvětví obhospodařována rodinnými kladny? A nepůsobí snad party kamarádů i v dalších hospodářských republikových sektorech? Proč právě jen u homosexuálů by nám mělo „strýčkování“ vadit? „Strýčkování“ je vždy hodno opovržení a postihu zcela obecně. Proti tomu je třeba se postavit. Tam je totiž i v té Duškově kauze ono jádro pudla.

ZPĚT na Rozličné texty