Babiš
Místo k publikování názorů čtenářů v Plzeňském deníku už není, tak mně zbývá jen vlastní web, případně Facebook. Není to na škodu. Mohu se projevit otevřeněji, šířeji a bez ohledu na to, zda text projde redakcí. Tak dnes např.:
Postoj k Babišovi.
Jsem tradiční volič malých stran, neboť si myslím, že ty velké se bez mého hlasu obejdou. Mají dost stoupenců získaných dobře vedenou mediální masáží voličů. Ty já nazývám davem. V posledních letech volím lidovce, protože si myslím, že do samosprávy obce či státu patří – a navíc mají největší „koaliční potenciál“. Aktuálně projevili i sympatickou odvahu být přece jen odlišnou silou na politické scéně – třeba v tom setrvají až do voleb.
V současné době je aktuálním tématem osoba ministra Babiše. Zaujalo mne soustředění útoků ze všech možných stran, což sleduji nejen v mediích, ale i na sociálních sítích. Dlouhou dobu se zdálo, že strany ke své prezentaci potřebují především nepřítele, a ani nemají jiné téma do voleb než to, že Babiš byl komunista a StB. Nikdy jsem nebyl v KSČ, ale bylo tam tolik mých známých, že ignorovat je bylo zcela nereálné. Sečteme-li všechny straníky a k nim přidáme jejich rodiny a jejich blízké přátele, tak se nemůžeme divit, že upřímně proti konkrétním komunistům mohou mít výhrady jen nemnozí. V pokryteckém boji proti komunistům je však jejich počet dostatečný, neboť tam budou všichni ti minulí komunisté, kteří pliváním na vlastní minulost se snaží nějak rehabilitovat v současnosti. Není tedy nic divného, když se vydovádějí na Babišovi - jednom ze stovek podobných. Není to nic divného; podobné to bylo i po válce s kolaboranty.
Babiš však byl i spolupracovník StB, lhostejno zda vědomý či nevědomý. A tu je další příležitost především pro mnohé komunisty ulevit si svému svědomí tím, že budou předpokládat, že mezi nimi a StB byl tak velký rozdíl, který by oni nikdy nepřekročili. Mýlí se, ušetřeni toho byli jen proto, že pro StB byli zcela nezajímaví. Babiš byl na tom jinak. Pracoval na místě a ve funkci, která byla pro StB hodně zajímavá. Jak ho získali, kolik on uhrál ke svému utajení a kolik informací poskytl ať vědomě či nevědomě svým řídícím pracovníkům, to by stálo za diskusi, kdyby byly přístupné i významnější argumenty a ne jen představy kritiků. Znám případy konfederáků (KPVČ) propuštěných z vězení, kteří se později ke spolupráci s StB přiznali, znám konkrétní formy náboru mezi fanoušky cestování, a měl jsem tu příležitost být sám vystaven jejich zájmu. Babiš ať podepsal spolupráci nebo ne, pořád je to případ starý nejméně 30 let. Kolik jemu takto podobných asi stále ještě je ve veřejné správě a kolik občanů během třiceti let změnilo svoji tvář. Ti všichni unikají pozornosti kritiků, protože kritikům k jejich triviální seberealizaci stačí Babiš.
Šířena je zvěst, že Babiš je i vychytralý podnikatel, který chytračí, aby z eráru urval co nejvíce ať už podivným daněním nebo přímo využíváním své ministerské funkce. Opět stejná otázka. Je jediný, kdo se takto chová? Je totiž pravda, že ve svůj podnikatelský prospěch legálně využíval zákony, které si ke svému obohacení (nebo snad ve své hloupé nekvalifikovanosti?) připravili dávno před Babišem dnešní jeho kritici. Že si využíváním těch svých zákonů a informací přilepšili méně než to, co přisuzují Babišovi, to není podstatné – chovali se stejně. Někteří až tak hloupě zneužívali svého stranického postavení, že byli odsouzeni a trest si vykonávali; to se Babišovi ještě nepřihodilo. A těch, kteří skutečně využili svého postavení, resp. informací a unikli spravedlnosti je mnoho a v sumě očividně rozkradeného (např. privatizovaného) majetku rozhodně převyšují majetek Babiše. O nabytí Babišova majetku mohou být diskuse, ale tak zjevnou krádeží, jako jsou ty mediálně známé, to sotva bude. Nepochybně měl vědomosti a informace, jak snadněji než běžný občan k majetku přijít, ale bylo málo informovaných ředitelů, kteří si privatizovali své závody? A nemuseli to být ani ředitelé, stačili na to porevoluční aktivisté. Mám vzpomínku na jednoho z nich: „Cos neřekl, že Tvůj syn v té fabrice pracuje, mohli jsme to zprivatizovat.“ Sumu majetku privatizovaného do komunistických rukou, byť ve většině už ji nazývali neviditelnou rukou trhu, lze směle vážit s tím Babišovým majetkem, a opět nám to nevadí – vždyť to už je víc než 20 let.
Kauza Babiš pro mne není zajímavá jím samotným; takových mezi námi ještě běhá. Množstvím majetku se oni sice liší, ale formy nabytí majetků jsou Babišovi dosti blízké, ale spíše ještě podivnější a trestuhodnější. Kauza Babiš je zajímavá tím soustředěným atakem na jedince -Babiše. Je to snad jakási forma davové hysterie. Bojí se ho; v tom je ten důvod soustředěného boje proti jediné osobě. Důvod toho strachu hledejme. Je Babiš silnější než všichni oponenti dohromady, což je všechny znepokojuje? Skutečně chce dělat změny, které narušují zaběhnutý pořádek, který většině politiků vyhovuje? Jsou všichni náhle morální a chtějí opravdu konečně řádně sloužit i společnosti – nejen sobě či své partě? Možná ale chtějí jen na sebe upozornit a vykřičet se, o čemž svědčí jejich vulgarismy, kterými podepírají své slabé argumenty.
Za zmínku stojí i mediální porovnávání váhy stejných skutků obecně ještě nedávno zcela přehlížených a konkrétně na Babiše aplikovaných jako mimořádnost zrovna dnes. A k zamyšlení navíc je i to, zda je dobře, když vidíme, kdo přímo s toky peněz manipuluje, nebo to, když politici se jeví čistí, přestože s nimi manipulují ve svůj i jejich prospěch lobbisté.
Budou volby a útoků či pomluv na oponenty bude přibývat ze všech stran. Bude zajímavé sledovat, jak mnozí budou měnit i svoji image, jen aby v naději na úspěch upoutali pozornost voličů. I když nebudu Babišův volič, věřím, že on bude mít před volbami dost příkladů, jimiž upoutá pozornost na mnohé další, kteří jeho provinění násobně překonávají. V posledních cca 25-ti letech byla tak účelově budována legislativa, že lze snad lapit do osidel každého, kdo dosud prošel parlamentem a té tvorby zákonů a jejich přílepků se zúčastnil.
Já to snad nedopíšu. Sobotka pokračuje v měnění své image i bagatelizováním spolupráce s komunisty přímo na vládní úrovni. Salámovou metodou (obce a kraje se už dávno s KSČM druží) bude snad tak dosaženo úplné rehabilitace komunistů i těch stávajících, kteří však nijak neopomíjejí svoji tradici, takže ti, kteří se strany alespoň formálně vzdali, budou co nevidět už zcela „čistí“, a k očistě členů StB je už asi taky jen krůček, takže jsem asi uspěchal to hodnocení, ke kterému media dojdou nejpozději po volbách, ať vyhraje s komunisty Sobotka nebo Babiš.

ZPĚT na Rozličné texty