Český rozhlas nedávno věnoval značnou pozornost poválečným událostem, které výrazně překročily meze lidskosti. Šlo o divoké exekuce. Těm nepravostem se nebudeme divit, pokud si připustíme, že každá společnost je už od věků velmi různorodá. Trvale v ní existují např. zloději a vrazi, kteří dokonce tu a tam mají i „bílé límečky“.
Není tedy divné, když tu a tam ve společnosti existují i zpozdilí „hrdinové“, kteří neměli odvahu projevit svoji statečnost ve skutečném boji a náhle chtějí naplňovat spravedlnost. Vždyť ani „graduovaní soudci“ nad oslabenými, nebyli vždy hodni toho jména.
Což jsme si toho nevšimli, když už dlouho po válce byla vznášena obvinění se stejným důsledkem ve jménu třídního boje? Anebo naopak dnes, když je tak obtížné opatrným soudcům přijat důkazy, aby se snad neprovinili proti občanským právům podezřelých zločinců?
Nejen zločin na nevinném ale i nepotrestání vinného, to jsou otázky přímo kardinální. I když takové kauzy jsou oficiálně odloženy, resp. „vyšumí“, vždy by však ty činy a ty osobnosti měly být připomínány a diskutovány, aby se tak tříbilo povědomí u většiny společnosti. A často není při tom třeba nahlížet ani až do tak moc vzdálené minulosti.

ZPĚT na Rozličné texty