Pošta mi měla doručit půlkilový balíček. Přijeli autem před vchod paneláku, zazvonili, umožnil jsem jim vstup do domu dálkovým ovladačem dveří a po 5 minutách jsem se šel podívat, co se stalo, když nikdo nepřichází do 2. patra. Ve schránce jsem však nalezl jen speciálně k mému balíku předtištěný lísteček se vzkazem, abych si balíček vyzvedl na poště. Jako by se s tímto způsobem doručení již předem počítalo. Lísteček byl ručně doplněn jen časem doručení, shodným s mým otevíráním vchodu. V tu chvíli jsem to pokládal za šlendrián a hned jsem situaci reklamoval e-mailem na webových stránkách České pošty. Jsem totiž přesvědčen, že o nápravu příkoří se má postarat především postižený, co mu jen schopnosti stačí.
Za dva dny jsem byl překvapen reakcí pošty. Přišel docela mladý doručovatel, omluvil se a vysvětlil mně, jak k situaci došlo. Do vchodu doručoval totiž na dvě adresy, ale z domácího telefonu se mu u vchodu ozval jen jeden hlas – shodou okolností ten z přízemí. Tam očekávajícímu příjemci předal jeden balíček a ten druhý, k němuž příjemcův hlas z domácího telefonu neslyšel, vrátil na poštu. To předtištěné oznámení nedoručeného balíčku je skutečně předem připraveno pro každý balík, aby se doručovatel nezdržoval administrativou. Takové své jednání pokládal doručovatel za logické, a já nakonec taky. Nezbylo, než abych se omluvil i já, neboť nebyl-li jsem ochoten dotazem identifikovat neznámého návštěvníka domu, jemuž jsem umožnil vstup, pak se nemám co divit možným důsledkům. Mohly být i horší.

ZPĚT na Rozličné texty