Deklarovaným cílem všech politických stran je budoucí blaho společnosti. Strany se tedy ani tak neliší cíli, jako spíše cestami, po nichž chtějí ke svému cíli dojít. Mocný je pak ten, po jehož cestě se společnost ubírá. Každá strana má svoji vlastní ideologii, resp. představu o té cestě. Stále častěji se ale stává, že cesty stran se spojují v jedinou, jako by bylo pro straníky důležitější setrvání u moci, než prosazení vlastní ideologie. Děje se to na každé správní úrovni a vzniklé kombinace stran jsou z hlediska jejich ideologií zcela náhodné. Z partají se tak stávají prospěchářské party propojené napříč stranami. Společnost přesto jde dál i bez jednoznačného ideologického vedení vzešlého z voleb, jako by často opovrhovaní úředníci veřejné správy sami postačovali k řádnému chodu společnosti.

Občané by měli mít trvalý zájem o působení partajích part. Jejich vliv nemusí být nepříznivý, budou-li působit čestně. Strany totiž tak budou nechtěně a proti svým zásadám ztrácet svoji ideologii, což přirozeně povede k mnohými požadované občanské společnosti. Ostatně, co jiného než působení jakýchsi neideologických part v politice jsou nevládní neziskové organizace (NNO)? Rozdíl v působení je snad jen v tom, že členové těch NNO nemají žádný zisk pro sebe, zatímco partám vzešlých z voleb jakési neoprávněné obohacení mnozí přisuzují, a to stojí za občanskou bdělost.

ZPĚT na Co jsem publikoval