Před desítkami let jsme obvykle četli o robotech, jako o bytostech vytvořených nějakým zlým individuem. Společným údělem robotů byla vždy ztráta jejich vlastní vůle. Že by se o roli robota někdo někdy dobrovolně ucházel, to nenapadalo ani autory ani čtenáře. Doba se však rychle mění. Vlastní vůli nijak neupřednostňujeme a postupně se stáváme robotům zcela podobni. Ovlivněni reklamu přijímáme vůli obchodníků, předvolebními exhibicemi s námi manipulují politici, neodolatelnými programy zase media. Ta manipulace není pomyslná - je zcela prokazatelná, neboť jinak by se přece nevyplatila obchodníkům reklama, politikům billboardy, atp. Tento člověka degradující proces je někdy doprovázený ušlechtilou myšlenkou, že tak prospíváme pokroku. Tak např. se již příliš neučíme co nejobecněji myslet ani systematicky nehledáme řád, netříbíme si vkus a nezušlechťujeme si mravy. Spíše se učíme jen to, jak obsluhovat jinými připravený program – jakýsi odhmotněný výrobní pás. Tak jsme se totiž stali produktivnějšími roboty – tak urychlujeme vývoj. Je ta rychlost však žádoucí, když mnozí ani stávajícímu vývoji nestačí a hroutí se, zatíženi čím dál hojnějšími stresy a depresemi? Bude-li růst rozdíl mezi těmi, co vývoj ještě dovedou ve svůj prospěch využít a těmi, kteří produkty vývoje již ani nechápou a uspokojují se jen jejich zábavným obalem, čeká celou společnost nezvratný kolaps.

Mnozí z nás jsou do role otroků manipulováni i v době vánoční. Jak šťastní alespoň přes ty svátky jsou křesťané, pro něž jsou vánoce především oslavou narození Boha, který lidem přišel připomenout, že on stvořil člověka – ne robota. Každému z nás dal svobodnou vůli i pravidla, jak si své člověčenství můžeme uchovat – jak směřovat k lidské důstojnosti a nepropadat se k robotům.

ZPĚT na Co jsem publikoval