Když zemře člověk za dramatických okolností, je to pro společnost větší událostí než prostá smrt, přestože pro ty postižené jsou oba důsledky stejné. Počet zemřelých v každém dni nás nezajímá, ale o jediném tragickém odchodu jsem ochotni dlouze diskutovat po mnoho dní.
Na vsích v minulém století byl každý odchod člověka událostí hodnou zamyšlení a sousedského rokování, ve městě dnes tragický odchod člověka je zase důvodem "k řešení situace". Organizuje se náprava, nebo se alespoň diskutují podněty možné nápravy situace, aby bylo zabráněno další podobné tragédii. Ne však vždy. Když se neznalé dítě přiblíží k vlakové troleji a elektrický výboj ho zabije, nestavíme hlídané ochranné hráze kolem vlakových tratí, byť ony jsou prostředkem i úmyslných sebevražd, jejichž počet není nijak malý. Dojde-li však k havárii silničního dopravního prostředku, pak děláme vše pro to, aby příští tragédii zabránil někdo úplně jiný, než je potenciální strůjce dalšího neštěstí. Když nasněží, chceme, aby někdo jiný odklidil sníh, abych já nemusel přezouvat své auto; když je za silnicí příkop, tak po jiných vyžaduji zřízení svodidla, abych já do toho příkopu nezajel, až budu nepozorně řídit své auto, atp.
Ať jakkoliv je smrt člověka hrozná, měl by nás zajímat i dopad takové tragédie na celou společnosti. Té jistě neprospěje umetání cesty nekázni a nezodpovědnosti. Proto dělejme taková opatření proti nehodám, aby postihovala především potenciální strůjce tragédií. Ani z ptačí perspektivy by se to nemělo jevit jinak.

ZPĚT na Rozličné texty