Pravicoví opoziční politici se jistě radují, když jejich nepopulární politické záměry naplňuje stávající vláda i za cenu toho, že při tom ztrácí sympatie ortodoxních socialistů. Toto mé dosud nepochybné poznání zviklala nedávná informace z ODS, o jejím návrhu podivného způsobu platby za televizi a rozhlas. Jako by se těm deklarovaným konzervativním liberálům zdálo, že současnou častou pravicovost vlády je třeba nějak vyvážit, podali návrh hrubě socialistický. Ať platí za televizi a rozhlas všichni, vždyť všichni máme oči a uši. To mne napadlo a současně připomnělo účinná hesla o stejných žaludcích v roce 1948.
Je s podivem, že takový návrh mohl projít i přes preferovaného legislativce ODS, který je zároveň čelným Mladým konzervativcem. Jako by skutečně už ani nezáleželo v politice kdo je socialista, komunista či konservativně smýšlející občan.
Jako by se opět chytalo spiknutí všech politiků proti zbylému prostému lidu – nejlépe pod vedením nejsilnější strany. Když už tu televizi musím platit, tak to už se na ni budu taky dívat, řeknou si i dosud k ní lhostejný občané, a smysl návrhu je odhalen. Opět se lapili další, jimiž lze pohodlněji manipulovat. Co víc si může politik přát.

ZPĚT na Rozličné texty