kráceno

Masová komunikace a její rozvoj je aktuálním fenoménem dnešní doby. Potřeba komunikace nepochybně provází lidskou společnost od samého počátku její existence. Její formy se výrazně v čase měnily v souvislosti s rozvojem techniky. Vyvíjely se komunikační prostředky, zvětšoval se jejich dosah a rychlost přenosu zpráv, a tím se měnila velikost oblasti zasažené jedinou informací v reálném čase. Dokud masovost komunikace spočívala jen v tom, že komunikovali sice všichni, ale dosah šířené informace z jediného zdroje byl nepodstatný, nebo když později byl dosah informace sice značný, ale podstatná informace byla v okruhu jen několika privilegovaných osob, nedocházelo k situacím, které by stály za pozornost z hlediska zvoleného úhlu pohledu na masovou komunikaci. Pozornost masové komunikaci je třeba věnovat až když je realizována četnými zdroji rychle šířené informace zasahujícími širokou oblast. Nebezpečí plyne z toho, že při velkém množství zdrojů nemusí již být informace korektně pojata a kanál, jímž je informace šířena, může být (i záměrně) zkreslující. S rozvojem techniky jsou navíc přenášeny jako masová komunikace nejen informace významné, ale čím dál častěji taky informace podružné či zábavné.

Nejprostším důvodem zkreslení informace je redaktorova zbrklost plynoucí z jeho nekvalifikovanosti či nezkušenosti. Za ní je hned redaktorova neznalost oboru, jehož produkt se snaží dostat do medií. Tento druh „zmetku“ je obvyklý ve všech oblastech lidské činnosti a jeho škodlivost je zanedbatelná a naštěstí při častém výskytu i sebezničující, resp. rychle vylučující redaktora z oblasti informatiky.

Druhá skupina nekorektních informací je vyvolána snahou redaktora upoutat pozornost na sebe i za cenu záměrného zkreslení informace nebo nafouknutí banální informace tak, aby byla divácky atraktivní – aby vyvolala senzaci, případně i paniku. Sem okrajově patří rovněž některé smyšlené události produkované v „okurkové sezóně“.Toto je skutečnost varující a hodná pozornosti zvláště v situaci, kdy nekorektní informace je účelová a slouží ku prospěchu politické straně či mocenské skupině – o zločineckých organizacích ani nemluvě. K takové nekorektnosti se přiznávají i obdivované osobnosti - např. Vojtěch Jasný v souvislosti s jeho dokumentací budování někdejších družstev – JZD.

Do této skupiny nekorektností patří i takové informace, kdy je realita záměrně zkreslena s cílem dosáhnout umělecký efekt. I váleční novináři vítězných mocností se po létech přiznávají, že původně natočené lokální scény (vzdávající se nepřátelský bunkr) natáčeli následně znovu s vlastní režií deformující původní scénu, když se jím přirozená scéna nezdála dost emotivní či jinak efektní.

Masovou komunikaci nemusí zprostředkovávat je tisk, rádio a televize. Nápadné billboardy přenášejí informaci stejně masově. Lhostejno, zda agitují k zakoupení nějaké služby, výrobku nebo k podpoře politika. V souvislosti se snadnou a rychlou produkcí knih je jakýmsi mediem masové komunikace i samotná kniha. Přemíra vydávaných „pamětí“ jen podporuje domněnku, že dav je náchylný hltat banality, a současně toto své jednání přijímat jako společenský standard.

Informace získaná divákem není obrazem skutečnosti, ani obrazem představy jak ji podává redaktor, ale je ovlivněna i samotným kanálem, jímž se šíří k divákovi. Nejsou to jen technické nedokonalosti kanálu, které mění obraz, ale i režijní zásahy ve střižnách. I zde může dojít k záměrným nekorektnostem na které již autor nemusí mít ani žádný vliv. Může dokonce dojít i k nežádoucí diverzi na komunikační kanál, což je již aktuální při šíření informace Internetem.

Všechny dosud vzpomenuté způsoby komunikace jsou jednosměrné – od jedince k davu. Zpětný tok informací je nevýrazný a snad i nežádoucí. Masovostí v komunikaci se tedy spíše míní ten informací postižený dav, než množství informačních kanálů. Přesto, že redaktoři „krmící“ tyto informační kanály jsou proti davu v menšině, není proti nim obrany. Právem jsou nazýváni sedmou velmocí. Davem manipulují větší měrou než politici. Na rozdíl od nich jsou zpravidla anonymnější a zcela určitě ve svých postojích přesvědčivější, neboť jednak nemají žádné oponenty, kteří by jejich výroky zpochybňovali, a za druhé jsou k mediálnímu působení vyškoleni. Navíc nemusejí mít pocit zodpovědnosti za důsledky, které jejich zpráva vyvolá.

Redaktoři vykonávají své zaměstnání. Mají zájem v zaměstnání setrvat a za práci získat odměnu. „Píší o tom, o čem se píše“, což je pro většinu z nich určující směr zájmu. Neopomenou však zdůraznit, když mediálně šířené téma iniciovali právě oni. To však s šířenou informací nijak nesouvisí a je projevem právě toho, že cílem práce redaktora není jen rozšířit informaci, ale taky upozornit na svoji výjimečnost, a tak současně propagovat prodejnost svého media. Prodejnost media je dominující. Při své práci mají navíc snahu vidět černobíle problémy i prognózy jejich řešení. Tento postoj se snaží vnucovat osobám, které vtahují do zprostředkovávané informace. To jim umožní dramatizovat své informace po čase v případě, že se prognózy vyjádřené těmi vtaženými osobami nenaplnily. Dvoubarevné vyhodnocování (binární logika) je typické pro počítač. Člověk by měl uplatnit svoji vyšší kvalitu. Z tohoto hlediska stojí za pozornost, že i velmi kvalifikovaní redaktoři tlačí v diskusích své oběti do jednoznačných postojů otázkami typu: „Dáte za to ruku do ohně?“ – Pokorný ČR1, „Je to tak na 100 procent?“ Moravec - BBC. Nikdy nic nemůže být na sto procent a v mediích diskutovaných tématech teprve ne. To musí inteligentní redaktor vědět, a přesto takové triky používá. Redaktoři se snaží o „prodejnost“ svých medií nejen dramatizací i banálních situací, ale i šířením hesla: „Není nic staršího než včerejší noviny.“ Takové tvrzení překvapuje zvláště u analytiků (Fištejn), kteří by neměli vyhodnocovat jen současný stav věcí, ale především jejich tendenci, která vyplývá z porovnání dneška s minulostí. Potlačení mediálního zájmu o minulost může být motivováno i tím, že by se ten zájem mohl rozšířit z jednotlivých kauz na jednotlivé autory a jejich stanoviska, která se nezřídka opovrženíhodně měnila v čase. I zde je patrná výhoda manipulátorů mediálních před manipulátory politickými - media proti sobě neválčí. Při tom všem se snaží media dostat do povědomí davu názor, že redaktoři jsou hlídacími psy všeho možného – snad i demokracie. Zbývá jen dodat, že i hlídací pes poslouchá svého pána a ten je davu často zcela neznámý.

Cestou do pekel je řízení mediální politiky, resp. struktury programů či výběru témat, podle měření nebo jiného zjišťování ohlasu diváků. Není totiž pochyb (viz Gaussova křivka), že nejvíce diváků je průměrné kvality, ať za parametr kvality bereme cokoliv. Tito diváci rozhodnou, co bude programovou náplní media, těmto divákům se bude medium podbízet, tato divácká většina bude stále více vnitřně přesvědčena, že to co sledují, je pro společnost standardem – proč jinak by to bylo vysíláno s takovou frekvencí. To samo o sobě snižuje úroveň společnosti jako celku. Výrazná priorita sledovanosti bulvárních medií je jen potvrzením náchylnosti společnosti ke své vlastní degradaci. Má-li být tato cesta trvalá, tak spěje k nulovému potenciálu člověčenství; málem ve shodě s fyzikálními zákony o růstu entropie vesmíru. Naštěstí tu a tam entropie klesne a hvězdy vznikají.

Popsané neduhy masové komunikace nejsou nové, gradují, a to je špatně. Zdá se, že problém je v tom, jak dosáhnout priority morálních aspektů před aspekty tržní výhodnosti. Aby byl propagací zasažen dav, je třeba vyvolat módnost žádoucích etických aspektů – propagovat opovržení nad veškerou amorálností v metodách masové komunikace. O zdraví těla se stát stará např. propagací nekuřáctví, ale ozdravění morálky davu ho netíží – jakoby manipulaci akceptující dav byl vládě pohodlnější a tedy žádoucí. Zdá se, jakoby stále platila stará poučka, že když se davu nabídnou k dívání hry, pak se dav nedívá na ruce politiků. Dnešní media plní hlavně funkci zábavní, takže stará poučka se úspěšně rozvíjí.

Divák musí být velmi bystrý, chce-li z redaktorovy interpretace získat svůj vlastní pohled. Musí číst mezi řádky (to v době nedávné) či kvalifikovaně eliminovat nadbytečný balast (to v současnosti). Negativa masové komunikace leze snížit vzdělaností občanů. Na revoluci hlav a srdcí však čekáme již příliš dlouho. Možná je záchrana v bohatých idealistických blouznivcích, kteří by investovali do kultivovaných medii a vytvářeli takto ještě větší krystalizační jádra společnosti, osvobozené od negativních vlivů stávající masové komunikace. Se zvědavostí lze v této souvislosti očekávat, co se vyklube např. ze zdarma šířeného nového periodika „Plzeňské noviny“, kde zatím nejsou reklamy, neteče krev a nedramatizuje se konání a výroky osobností.

Speciální pozornost si zaslouží Internet, jako zřetelně již obousměrná forma masové komunikace. Každý příjemce informace může na informaci bezprostředně reagovat, takže se stává současně redaktorem své vlastní interpretace téže skutečnosti. Téměř každý masově komunikovaný projev jakékoli osobnosti dnes chápeme jako komunikaci oprávněnou, protože to tak odpovídá současné představě o dosažené svobodě ve vysněné liberalizované společnosti. Přitom opomenutá vzdělanost či spíše opomenutá vychovanost k soužití jedince se společností je zcela bagatelizována.

S masovou komunikací jsou spojeny i zvláštní formy jejího používání. Módní je spíše heslo, než obšírné vyjádření. Media pracují spíše pro efekt než pro podstatu informace.

ZPĚT na Co jsem publikoval