Některým poslancům není Telička pro funkci evropského komisaře dost dobrý, protože byl komunista a navíc je pouhý úředník. Ani autor těchto řádků není zcela bezúhonný, neboť s komunisty se družně bavil jak před léty, tak i dnes, přestože oproti synkovi komunistického diplomata byl k opovržení nad komunisty vychováván. Na rozdíl od kritiků si však pamatuje ještě komunisty i z padesátých let a nepřehlíží ani trvající oslavování těch "prozřelých", kteří ve straně vydrželi až do r. 1968. Právě proto si troufám vznášet svůj soud.
I když připomínání si násilí těch, kteří komunistickou éru u nás ukončovali, je dnes ze známých důvodů častější než připomínání si násilí jejich otců, byli komunisté let sedmdesátých a dalších čím dál slabším odvarem někdejších ideologických harcovníků let padesátých. Byli to spíše prospěcháři s touhou snadněji uspět nebo v lepším případě to byli zaujatí odborníci ochotni prosadit svoji osobnost bez ohledu na kritéria morální – ostatně i dnes opomíjená. K těm druhým mohl tíhnout i Pavel Telička. Po listopadu 1989, v novém prostředí opět využitém i prospěcháři bez ohledu na politické rozlišení, se ostatně taky zachoval ve shodě s "módní vlnou". Na rozdíl od mnohých podobných se však prosadil svým dílem, za které se nemusí stydět.
Nepochybuji, že již vyzkoušený úředník se bude v evropském prostředí opět chovat "módně"– tedy skutečně evropsky, a to nám může jedině prospět. Že s sebou nepřenese i naše praktiky politické, bude jen ku prospěchu. Třebaže jsou volbou posvěcené, jsou to praktiky nekultivované, když za správné a hodné podpory je pokládáno jen to, co za správné pokládám já či moje strana. Jsou to praktiky i průhledně nekvalifikované, když bagatelizují úspěšného oponenta jen proto, aby mohla vyniknout vlastní průměrnost či alespoň aby na sebe upozornil oponující hlas.

ZPĚT na Rozličné texty