President Klaus se obává, že bez jeho dodatku k Lisabonské smlouvě (LS) bude ČR v reálném nebezpečí, před sudetskými Němci, kteří budou s odkazem na LS nárokovat svůj majetek, který měli před odsunem. Vysvětlení právníků, že smlouva nemá zpětnou platnost, náš president neakceptuje. Ostatně, postoj pana presidenta je taky spíše politický, než právně vyargumentovaný. Rozhodnout proto musí politici – nejlépe ti bruselští, myslí si náš pan premiér. Jen málo našich politiků má totiž odvahu stavět se k názoru presidenta odmítavě, např. s odkazem na základní právní moudro, že smlouvy a zákony platí až od jejich vzniku, nikoliv zpětně. Kdyby LS měla zpětnou platnost, tak by se určitě třásli strachy i Švédové, zda ČR nebude na nich vymáhat to, co si od nás odvezli v době války třicetileté.
Bruselští politici se ale taky vyhýbají rozhodnutí logicky jasným: ano – ne. Pouhé očekávané připsání naší republiky k Velké Británii a Polsku, je politicky vychytralé, ale rychlému uzavření smlouvy neprospěje. Zatím totiž není diskutována skutečnost, že v případě akceptování požadavku presidenta, by on ratifikoval zcela jinou smlouvu, než odsouhlasil náš parlament, a to je další příležitost k zdržení podpisu. Pokud nebude rozhodně popřen názor našeho presidenta v otázce sudetských Němců, a naopak připsáním ČR k těm dvěma státům budou akceptovány jeho obavy, pak se nikdo nemůže divit ani zcela logickému postoji Slováků, obávajících se, že oni se mýlili, když v dobré víře podepisovali LS s tím, že smlouva neotevírá zpětné nároky na cokoliv. Oprávněně pak budou hlasovat proti doplnění LS o požadavek ČR a tím se uzavření LS opět odloží blíže k termínu voleb ve Velké Británii, což je zřejmě i přáním našeho presidenta Klause.
Jen na svém webu dodávám, že potvrzení takového záměru by mohlo být hodnoceno jako spolčení se s cizí mocností v neprospěch vlastní země, což je vlastizrada, umožňující odvolání presidenta.

ZPĚT na Rozličné texty