Čtenářskou pozornosti upoutala večeře presidenta Klause s Declanem Ganleym, který je vůdčí osobností irského odporu proti lisabonské smlouvě. Taktní irský diplomatický ohlas byl až následně projeven způsobem, který jsme schopni vnímat i v našich dosud málo kultivovaných politických kruzích akceptujících i dvojí tvář vrcholových představitelů společnosti. Možná tomu dalo podnět i presidentovo vyjádření k disidentství Ganleye, které nerozlišovalo situaci v demokraciích a v diktaturách. Jsem přesvědčen, že z presidentství republiky není možné si brát dovolenou ani přestávku při státní návštěvě. Prezidentství by nemělo být ani nástrojem k prosazování osobních názorů presidenta.
O poznání druhé tváře celebrit si dav často přímo říká, aby se měl čím bavit, ale pro vrcholného představitele společnosti by takto získávaná popularita měla být zhoubná. Přijetí odlišnosti občanské a presidentské tváře by mohlo mít totiž i nepříjemný praktický dopad např. v tom, že se budou objevovat fotografie nebo karikatury presidenta s oslíma ušima s tím, že máme na mysli jen jakéhosi občana, a tedy nijak nehanobíme majestát republiky.

ZPĚT na Rozličné texty