Jedním z prostředků, kterým politici matou dav, je proklamování veřejného zájmu.
Tento pojem se účelově naplňuje nejrůznějšími smyšlenými hodnotami. Býval to zájem o cestu k socialismu, dnes je to zájem o svobodné až nezřízené podnikání, zájem o rychlé vyřizování problémů, které byly po léta lehkomyslně odkládány, či zájem o povýšení prokazatelně neschopného parlamentu nad potřebný řád ve společnosti.
I nepodstatný veřejný zájem si účelově zveličuje politik tak, aby na sebe upoutal pozornost. Dojde-li k vážnému sporu, pak v konkrétní kauze potvrdí či popře míru veřejného zájmu odpovídající soud. Veřejný zájem může být posouzen i statistickým šetřením, ale i zde je výsledek ovlivněn předchozí agitací politiků, případně medií. K jistému závěru může ale dojít i každý občan sám, když si vyhodnotí názory ve svém okolí.
V případě Melčákovy kauzy se v mém okolí lišil veřejný zájem občanů od proklamovaných veřejných zájmů velkých politických stran docela podstatně. Politik, který prohlašuje svůj zájem za veřejný zájem celé společnosti, je demagog. Může být na čas i úspěšný jako byl úspěšný Hitler, Stalin a další jim podobní, ale není k lidu poctivý.
Už samotné volby nás přesvědčí, že zájmy lidu jsou velmi pestré. „Jednotný“ veřejný zájem, potvrzený i volbami, jsme měli jen za komunistů, ale to bylo v důsledku strachu, který trvale v diktatuře působil.
Dnes již strach nedominuje, ale metody manipulace davem, resp. jeho myšlením jsou na takové úrovni, že nechceme-li podlehnout agitačnímu matení, musíme si svoji vůli alespoň při volbách pořádně pohlídat.

ZPĚT na Rozličné texty