Herec v divadle vytváří zcela jinou postavu, než odpovídá jeho vlastnímu charakteru, a přesto nás to nepohoršuje. O morálním profilu tvůrců pochybných reklam, kterými jsme denně syceni, nás ani nenapadne přemýšlet. Je tedy možné oddělit charakter autora od jeho díla? Je, a je to zcela obvyklé. Např. i v době bazírující na mravnosti byla přijímána díla umělců, jejichž sexuální avantýry byly obecně známé. A není třeba ani vstupovat do bohémských výšin. Kovářovo dílo na vsi bylo přijato i tehdy, když bylo o kováři známo, že doma bije vlastní ženu nebo obšťastňuje manželky sousedů.
V době, kdy se povýšíme nad to, když významný umělec nebo známý sportovec nejen ublíží, ale přímo nedbalostí na silnici zabije člověka, se mnozí nemohou smířit s podezřením, že krásné literární dílo pochází od autora, který mohl zavinit utrpení člověku stavějícímu se proti nastupující komunistické diktatuře. Že Kundera sám byl zaujatým příznivcem této diktatury, to nám jaksi nevadí. Kauza je příkladem doby a charakterů, které bychom si připomínat měli. Ať je pravdivá či nepravdivá, upozorňuje nás na pobláznění komunismem lidí i nadmíru inteligentních. Kundera nebyl sám, kdo pěl tirády na Stalina a snadno se mohl snažit zavděčit novému režimu i jinak. Nedivme se tomu, vždyť ještě dnes je pouhá nelibost proti vládě vyjadřována volební podporou komunistické straně.

ZPĚT na Rozličné texty