Koncem března oslaví učitelé svůj svátek. Alespoň v den narozenin J. A. Komenského si připomeňme, že tato profese patří k elitě národa. Nic na tom nemění, že při dosahování finančního efektu přiměřenému jejich společenském postavení zatím jen paběrkují za pohotovějšími právníky a důslednějšími zdravotníky.

Učitelé programově přenášejí zkušenosti a um na další generace. Nejdříve z nás udělali občany gramotné, později vzdělané a nakonec jsme se díky učitelům stali i samostatně myslícími. Měl jsem štěstí na učitele. Byli laskaví v počátku výuky po skončené válce, byli obětaví i později – např. od naplánovaného školního výletu do Tater v roce 1953 nás neodradila ani měna zahájená v den našeho odjezdu. A byli taky odvážní. Na střední škole v r. 1955 si učitel při výuce troufnul před celou třídou pronést: „Nyní jsem vám vysvětlil pakt Ribbentrop – Molotov tak, že to musí pochopit každý blbec, to musí pochopit i komunista, viďte ….“ a jménem oslovil předsedu svazáků v naší třídě. Za výchovně odvážného jsme pokládali i toho, kdo v té stejné době „vpašoval“ do celostátní čítanky jako ukázku kralického textu věroučně silný text žalmu 23, ačkoliv v době potírání církve tam mohl mocipánům více vyhovovat text o nějakých neuvěřitelných zázracích. S výčtem těchto činů bych mohl pokračovat. Byly povzbuzením a zdrojem naděje v té nejhorší době.

Stále si vážím učitelů, i když jsou dnes mladší než já. Jako studenta University třetího věku mne nedávno velmi zaujala aktuálně pojatá přednáška PhDr. Rozlozsnikové o masové komunikaci. I ta vyvolávala nadějí, že vzdělání a výchova nám snad již brzo umožní masovou informaci si vyhodnocovat a třídit, takže nás již nebudou upoutávat nabízené bulvární banality např. o „ elitách“, které jsou sice hojné, leč rovněž banální.

ZPĚT na Co jsem publikoval