Letošní sníh byl časný. Nářek nad nepřipraveností silničářů byl jen obvyklou mediální rutinou. Vlastní systém zajištění sjízdnosti silnic totiž nezklamal. Dimenzovat techniku a personál tak, aby vyhověl úplně každé kalamitě, je nerozumné. Padá-li sníh trvale a vítr si při tom vyvádí, jak si zamane, pak je nasnadě spíše dotaz na osobní odpovědnost řidičů vydávajících se do zřetelného nečasu, než laní řidičům pluhů a sypačů.
Vlastní odpovědnost si neradi připouštíme a rádi si hledáme výmluvu, na koho svoje trable svalit. A nejde jen o zanedbanou zimní výbavu našich aut, případně o ty osoby, které auta do nepohody vyslaly, ale jde i o osobní odpovědnost těch, kteří úklid organizují.
Jsou sice systémově vytvořené „krizové štáby“, ale jejich činnost musí být nejen včasná, ale i kvalifikovaná. V tom je ta osobní odpovědnost členů krizových štábů. V Plzni se to podle diskuse na ZMP některým tak nejevilo. Laikovi se zdá, že z hlavních tahů by měl být sníh odstraňován a ne být solením přeměňován na ponechanou břečku, která je horší než uježděný ponechaný sníh.
Stále se ale nabízí otázka, jaký výrazný komfort mají mít řidiči aut. Je skutečně tak samozřejmé, že auta musí vyjet vždycky? Nemusí. Vždyť vždy ani letadla neletí a vlaky nejedou. Počítejme s tím ve svém životě, a neukrátíme si ho zbytečným stresem či dokonce vzniklými nehodami.
A propos. Všimli jste si, že na nerozjezděných místech zůstal i v Plzni sníh bílý? To je důsledek kvalifikovaného systémového zásahu. Tentokrát ještě ne do úklidu sněhu, ale do komínů.

ZPĚT na Rozličné texty