V srpnu se Topolánkova bolístka držela v mediích výrazně déle, než by odpovídalo pouhé zprávě do okurkové sezóny. Taková situace podněcovala fantazii. Spekulovalo se, zda útok na předsedu ODS byl podnícen opozicí nebo vlastní stranou, lhostejno zda s cílem Topolánka diskreditovat jinou partou ve straně nebo nově vytvořenou aférou zahnat vzpomínky na významnější aféru předchozí.
Diskutovalo se i nad tím, zda rána kamenem je v souboji politických stran novou kvalitou ve srovnání s dosavadními útoky vajíčkem. Myslím si, že hozeným kamínkem někdo jen symbolicky přiřadil naše politiky mezi ty, kteří již běžně při své presentaci vrhají dlažební kostky a zápalné lahve. Kamínek, který způsobil politikovi výron kapičky krve srovnatelný s odřeným kolenem dítěte, nestál za tu publicitu, které jsme byli svědky, a je skutečně jen tou vzpomenutou symbolikou.
Jeden pohled v rozsáhlé diskusi mně ale přesto dosud schází. Je větší bolestí či potupou rána kamenem nebo plivnutí do tváře? Mohli bychom totiž dojít k závěru, že našim čelným politikům by i rána dlažební kostkou byla menší újmou, než je např. urážka plynoucí z toho, jak se oni zachovali ke svým prvním manželkám. Taková skutečnost je sice již ve společnosti běžná, ale jestli je manifestována jako normál i čelnými představiteli společnosti zvolenými jako lepšími z nás, tak se nemůžeme divit, že se ve společnosti děje to, co se děje. Ta Topolánkova bolístka byla hodna zprávy pod čarou, pokud „plivnutí do tváře manželce“ přešlo medii jako běžná samozřejmost. Především tato skutečnost je aktuálním obrazem naší společnosti, ne záměna kamení za dosud akceptovaná vajíčka. Většině společnosti je asi všechno nemravné dění kolem nás stále ještě málo nápadné, abychom si konečně všimli, že cesta s minimem morálky je cestou do pekel.

ZPĚT na Rozličné texty