Je takový měsíc, kdy je dobré zabývat se tématem kolem narození Krista, resp. působením církve, která se o jeho osobu opírá. Jsem chlapec z moravské vísky a nebylo divné, že jsem byl věřící a praktikující, jak to odpovídalo tradici. Nejen jako školák, který měl ve výuce i náboženství, ale i na střední škole, kde už jsem byl bez duchovní školní posily. Tradice nehledala logiku konání. V pozdější době už plnému praktikování bránila povinná vojna, i mé odtržení od Moravy. V Plzni jsem dlouho praktikoval jen sporadicky, byť jsem se ženil v kostele, syny jsem křtil brzy po porodu a o větších svátcích jsem na mši svatou skutečně zašel. Nepřemýšlel jsem o Bohu, natož o církvi, držel jsem se tradice, alespoň trochu.
Později jsem se vrátil k tradici (k praktikování) důsledněji, ale začal jsem o Bohu i o církvi přemýšlet. Modlil jsem se večer velice stručně, ale snad 20 let jsem přidával: „Bože, pošli konečně od nás ty komunisty do prdele.“ Asi se tak modlilo více lidí, takže byť mezi posledními se to i u nás povedlo, alespoň de jure. Později, když už byla nová doba, jsme udělali chybu, když jsme nechtěli do RMP, byť z voleb jsme takovou možnost měli. Po roce jsme si to rozmysleli a opět prosby k Bohu, a opět do roka úspěšné. Bylo mně to nápadné i motivující k zamyšlení.
Do mysli mně přichází výrazná víra v Boha. Znám tradiční katechismus, a věřím, že ta historie Krista byla i církvi nepochybně vhodná k šíření víry v Boha, ale mně lépe vyhovoval Bůh nepochopitelný, svojí kvalitou velmi vzdálený od člověka, takže i marně prozkoumatelný. Už jsem Boha o nic neprosil – nepřemlouval jsem ho, jen jsem mu děkoval a velebil jsem ho, když byla příležitost. Přisuzoval jsem mu i události ve vlastním životě. Toho Krista z člověka narozeného jsem bral jako výraznou pomůcku k získávání věřících, což se v Evropě skutečně vyplatilo. Špatně by se propagoval Bůh, o kterém vlastně nic nevíme. Šířená víra v Boha je totiž prospěšná jak jednotlivcům, tak společnosti hojně vírou prostoupenou. I v Boha zcela neznámého se věřit vyplatí, byť je to jen díky církvi, která mu jeho kvality deklaruje. Tak to alespoň vnímám.
Nejsem v teologii dostatečně vzdělán, ale vím, že existoval jistý Hawking, kterému známější Einstein sahal tak po kolena. Chci říct, že se občas narodí opravdu výjimeční lidé, tak proč by nemohl jednou za dlouhý čas zbožštit i člověk Kristus. Církev si ho následně dotvořila, když si vybrala z knih takové, které se jí hodily. Ale i ty vybrané jsou lidské produkty o událostech zachovalých tradicí a zapsané (dotvořené) opět lidmi mnohem později.
Není pochopitelný jen Bůh, ale jsou nám nepochopitelné i mnohé události, které si pak s Bohem spojujeme. I taková je metoda poznávání. Jsou při tom pro mne dvě věci důležité. Zachovávat tradici, což neznamená ustrnutí, a věřit v Boha, kterého je zbytečné definovat, protože na to člověk nikdy nebude mít.

ZPĚT na Rozličné texty