To téma je stále aktuální. Není divné, že po letech vlády jedné strany pokládáme svobodu za vrcholný lidský požitek, ale svoboda, jako mnohé další významné pojmy (mír, spravedlnost, demokracie, … ) je sice dobře znějící, ale svým obsahem už méně jednoznačná. Ta její absolutní forma by byla jedinci uplatnitelná snad jen na pustém ostrově, a o to si sotva kdo stojí.
O svobodě člověka má smysl mluvit jen v souvislosti s jeho žitím ve společnosti. Společnost však není homogenní, a v tom je to jádro pudla. Ten stav trvá od počátku věků. Jedinci se lišili věkem, pohlavím, nemocemi, schopnostmi, společenským postavením – nebyli si nikdy rovni, a přesto museli společně žít. Stanovili si pravidla, jakýsi řád společnosti. Jak řád přesně vzniknul, to není jednoznačné. Snad jen v nejdávnějších dobách to byl projev jakési zkušenosti prezentované staršími rodu či skupiny. Častější to ale byl projev síly, jakkoliv projevené, třeba zbožštěním osoby, násilím silného jedince či silné skupiny nad slabšími atp. Dokud se řád měnil pozvolna, tak jak to odpovídalo růstu poznání, tak to bylo dobře. Neštěstím pro společnost byly revoluce, jakkoliv šlechetně motivované.
Ale vraťme se k člověku, který se musel do společnosti nějak zařadit. Snadné to měl člověk slabý nebo dbalý tradice. Hůř na tom byl ten, který pociťoval újmu od společnosti a pokud byl aktivní a silný, tím hůř to nesl. Moderní doba plná svobodomyslnosti produkuje takto postižených snad nejvíce za celou historickou dobu.
Soužití všech se všemi se snaží řešit demokracie. Ale ta dnešní, která si dala do čela, že je liberální, tomu moc neprospívá. Čím to je, to je otázka. Snad neexistuje sjednocující idea, snad zvolení představitelé společnosti mají větší zájem o svůj prospěch než o stav společnosti. Pořád si ale myslím, že hlavní potíž je v dynamice rozvoje společnosti ať už v technickém poznání, nebo v rozsahu jakékoliv nabídky. Dělí nás míra poznání a míra schopnosti vstřebat ty novoty, přičemž si ale chceme nějak zachovat svoji osobnost. Prezentujeme se tedy jakkoliv, bez ohledu na ty ostatní. Nic nám v tom nebrání, máme na to přece lidská práva.

ZPĚT na Rozličné texty