Aféra premiéra Grosse s jakýmisi nejasnostmi kolem nabytého majetku, je podobná známé kauze s byty na ÚMO Plzeň 3. Liší se hlavně tím, že ten zvolený zastupitel v nejnižší samosprávě nedosáhl na tak vysoké požitky, jako ten zvolený zastupitel v orgánu správy nejvyšší. Oba měli asi stejný základní zájem a budou nepochybně za nevhodné jednání po zásluze nějakým způsobem potrestáni. Nic jim nepomůže jejich pozitivní účast na hospodářských či politických úspěších stran, které je do tak zodpovědných funkcí jmenovaly. Neulehčí jim ani skutečnost, že zřejmě nejsou ve svém konání osamoceni. Jako by se ale už blýskalo na lepší časy a konečně už nezáleželo jen na tom, kdo jak je schopný organizátor, manipulátor či podobnou kvalifikací nadaný „dravec“. Jako by už pomalu záleželo i na tom, jak mravně kdo žije a jak vyvinuté má morální dispozice k vykonávání společensky exponované funkce.
Majetkové delikty „na hraně zákona“ od nejnápadnějších privatizací až po dnešní daňové úniky řadových občanů byly novou společností snad přímo programově bagatelizovány s cílem dát prostor těm aktivnějším z nás. Co na tom, že některé aktivity jsou nemravné. Roztáčíme kola nové společnosti – jako kdysi po únoru 1948 – tak mravy jdou opět stranou. Až časem zase přijdeme na to, že prohlášení a dohody nejsou nic platné, pokud se neopírají o mravní sílu těch, kteří jsou schopni a ochotni je plnit. Když jsme chodili do školy, byly „mravy“ či „chování“ na prvním a zvýrazněném místě vysvědčení. Ani matematika, jazyky či profesní znalosti nebyly postaveny výše. Odpovídalo to zřejmě léty nabyté zkušenosti. Snad i naše generace k tomu poznání o prioritě mravnosti přispěje alespoň oživením Masarykovy výzvy o lhaní a kradení. Možná přidá i něco aktuálnějšího – např. o převlékání kabátů mravokárců.

ZPĚT na Co jsem publikoval