*Tak už jsme si v Plzni vyzkoušeli přímou demokracii naostro. Volba prezidenta nás zaujala, byť se vlastně ani nelišila od voleb senátních. K volební účasti nás možná ani tak nelákala skutečnost, že si poprvé sami volíme prezidenta, jako snaha o to, aby se nestal prezidentem některý z kandidátů v počátcích kampaně zřetelně dominujících. Rozhodnuto o tom ještě není, ale po prvním kole je jisté, že prezidentem nebude typický úředník s výraznou komunistickou minulostí; a narostla i naděje, že jim nebude ani pokračovatel v sebestřednosti prezidenta současného. O výsledku voleb nerozhodli ti, které „zblbnuli“ svým stanoviskem významné osobnosti, ale naštěstí ani ti, kteří měli být „zblbnuti“ vychytralou finančně náročnou reklamní masáží. Možná o volbě rozhodli spíše ti, kteří prozíravě volbu svého kandidáta zařadili až za obavu, aby nebyl prezidentem právě někdo z těch dvou, kteří se dlouho drželi na špici v odhadech preferencí.
Skutečnou novotou bylo referendum. Bylo iniciováno aktivisty občanské společnosti, a měli úspěch. Jaké budou důsledky toho úspěchu, na to si počkáme. Již dnes ale můžeme pokládat za pozitivní efekt, že samospráva má v konkrétní kauze zřetelnou opozici, kterou nemůže přehlížet. Skupina nadšenců dovedla chtít a mohla poručit samosprávě, jak má konat. Je to rafinované. Bude-li následné dění pro společnost špatné, odnese to samospráva a nikoliv strůjci referenda. To je právě slabina té přímé demokracie, kde není adresný činitel, ale jen jakýsi nadšený lid podobný tomu v roce 1948. Bude-li důsledek referenda pro širší společnost pozitivní, kolik bude asi těch, kteří si odnesou chválu?

ZPĚT na Rozličné texty