je pestrá a zcela individuální. Každý jsme zcela jiný, proto je tak obtížné řídit společnost, kde není žádný silnější jednotící motiv, jakým může být poražení nepřítele ve válce, vytváření státu, ale i strach z pohromy atp. Snaha o sjednocení konání jednotlivců v běžné době tak, aby to prospívalo celé společnosti, to je politické umění. Společnost táhne za sebou určitou tradici a ta má na sjednocení taky vliv. Opět je na politicích, co z té tradice dovedou využít a co potlačit. Ta změna v tradici se nemění snadno a rychle. Pověstných 40 Mojžíšových let na poušti vešlo do společenského povědomí právem a je dobré s tím počítat a nedivit se, že jsme se ještě nestali k demokracii způsobilí. V dnešní době, kdy migrace mezi nejrůznějšími lokalitami je nejen pohodlná, ale i důvodně podněcovaná je řízení lokální společnosti ještě složitější, neboť letory občanů soustředěních do jedné lokality z mnoha různých míst, je opravdu složité. Není, co by je sjednocovalo ku prospěchu celé společnosti v té lokalitě – v konkrétním státě. Ztrácí se řád společnosti a kde není řád tam je chaos, a kde je chaos, tam společnost upadá. Co nás čeká, je tedy zcela přirozená a očekávatelná budoucnost. Nemá-li společnost rozumnou ideu, nemá proč existovat. Zažili jsme sice ostře prosazovanou ideu – socialismus, ale ta byla pošetilá a nereálná, bez ohledu na způsob, jakým jsme ji chtěli naplnit.

ZPĚT na Rozličné texty