Kdo je nespokojený s výsledkem komunálních voleb, naříká si na společnost, jako by ani její součástí nebyl. Jsem přesvědčen, že výsledek voleb je výrazně závislý na investicích stran do PR, takže jde spíše o soutěž různých PR, než o soutěž idejí volebních stran. Skoro si myslím, že tradiční strany už svoji politickou ideu ani nemají a ty novátorské strany ani o politickou identitu neusilují a svůj pragmatismus nijak netají. Vládu nad společností ale neurčují jen voliči. Finální rozhodování nad správou společnosti nastane až při vytváření koalic, neboť demokratické vládnutí operuje s numerickou převahou mandátů. Ty ovšem nechce vedení společnosti sbírat třeba v přesvědčivé diskusi k jednotlivým projednávaným kauzám, ale chce mít jistotu, že co si usmyslí, to si prosadí „demokraturou“ – už předem domluvenou většinou trvale působící ve vedení společnosti. A tady nastávají ty politické kejkle nezávislé ani na voličích, ale ani na předvolebních proklamacích stran, které rozhodování voličů mělo ovlivnit. Tu vžitou snahu o předem domluvenou většinu by neovlivnila ani eliminace vlivu PR. Řeč je o vládě menšiny, která by byla schopna získávat podporu až jednáním ke konkrétním tématům. To by ovšem vyžadovalo menšinu složenou z elity v té které společnosti. No, a to je krédo nad vžitými důsledky voleb. Vytváření elit ochotných pracovat pro společnost, v tom vidím budoucnost, leč náramně vzdálenou.

ZPĚT na Rozličné texty