Zlatý slavík měl letos nejen kulturní efekt, ale měl i výrazný projev, který lze chápat politicky – jako indikátor nálad ve společnosti. Kapela Ortel se v žebříčku popularity posunula na 2. místo, a to prokazatelně demokratickým lidovým hlasováním. Její zpěvák Tomáš poskočil v žebříčku hodnocených zpěváků dokonce z 39. místa na 3. místo. Pozitivní hodnocení kapely nevyplynulo jen z hlasování, ale i z potlesku v hledišti divadla, kde se nenašla ani jedna „Dáša Havlová“ která by protestně zapískala. Kapela je dobře známá svými texty, které se mnohým jeví nejen za hranicí dobrého vkusu ale i za mezí občanského práva ve vztahu k menšinám, či k propagaci násilí a k nenávisti.
Jak si vysvětlit tak výraznou přízeň skupině, která je často hodnocena málem jako parta nacistů. Není to v přijatelné jednoduchosti melodií pop music, ale spíše v textech písniček. Ten je často posměšný i výhružný (k menšinám), sděluje konané či menšinám alespoň přisuzované hanebnosti atp. Jsou to texty mnohé pobuřující, ale jako by nemalému počtu občanů mluvily z duše. Tak je možné hodnotit to, co vyplynulo při vyhlašování populární ankety.
Tuto konkrétní skutečnost chci zobecnit. Konkrétní hlasující občané se spíše klonili k tomu, co společnost radikalizuje, než k písničkám konformním k žádoucí náladě ve společnosti. Názory „z hospod“ sice tak perfektně kvantifikované nejsou, ale o jejich početnosti pochyby nejsou. V divadle i v hospodě se demokraticky – bez násilí projevila většina, s níž nechtějí vůdčí představitelé společnosti souhlasit. Já taky ne, a tento text píši, abych vyjádřil nedokonalost dnešní demokracie chápané jen ve své jakési numerické formě. Řídí-li se demokratická společnost jen sčítání hlasů, a ne postrádanou KVALIFIKOVANOU diskusí, nečeká nás nic dobrého, leda to povyražení z parlamentního cirkusu.

ZPĚT na Rozličné texty