Když se ještě jezdilo na dovolenou převážně vlakem, bývalo u oken čtyřjazyčné upozornění, aby se cestující nevykláněli z oken. Takové varování před nebezpečím bylo přiměřené, protože otevřená okna, sahající málem až k pasu cestujících, k vyklánění lákala. Zcela jiný smysl má však dnešní varování na ventilačním okénku městských autobusů, které nabádá, abychom si při zavírání okénka dávali pozor na prsty. V některých zemích prý zase obsahují návody na obsluhu pračky či mikrovlnné trouby varování, aby tato zařízení nebyla používána na praní, resp. sušení živých zvířat. Tato varování mají docela jiný smysl. Jsou totiž potřebná výrobcům těch zařízení k právní obhajobě vůči těm, kteří chytračí v soudních sporech. Bez toho varování uživatelé sebe prohlašují za neinformované, a proto svedené k pošetilé činnosti, ze které jim vzešla újma. Jejich počínání je varující špičkou ledovce. Jeho nebezpečí spočívá v tom, že mít sebe za hlupáka se všeobecně vžívá, neboť se to vyplácí. Na výhody plynoucí z účelového přiznání vlastní inteligenční degradace si zvykli i celebrity. A tak např. politici účelově zapomínají podstatné skutečnosti a chytračící podnikatelé, prezentují svůj um i nezdařenými podnikatelskými záměry. Nestydí se jevit jako hloupí. Přijímání tohoto trendu je urážející a zhoubné pro společnost.

Odlehčenou prázdninovou poznámkou by tedy mohl být návrh, aby místo odškodnění za neinteligentní použití některých zařízení byl vydáván doklad o určité degradaci soudnosti uživatele, což by bránilo např. vydání řidičského průkazu. Podobně by přihlášení se k podnikatelskému nezdaru dostačovalo k odebrání živnostenského listu. Ta „zapomnětlivost“ politiků je řešitelná i bez byrokracie, když na to ovšem při volbách nezapomeneme.

ZPĚT na Co jsem publikoval