Vítězství téměř všech opozičních stran při volbě do EP poněkud snižuje význam nedávného volebního úspěchu ODS a KSČM. Zdá se, že jimi získané hlasy nejsou ani tak projevem politické přízně těm stranám, jako jen projevem nevole k vládě - stejně jako téměř ve všech státech EU, bez ohledu na pravicovost či levicovost zaměření těch vlád. Všichni v EU chtějí, aby se ta jejich vláda o ně lépe starala.
Co však pro své dobro ve společnosti děláme my sami? Volit se nám nechce, spíše než o politiku se aktivně zajímáme o fotbal, zodpovědnost často necítíme ani za svoji rodinu, natož o širší okolí, tak jak za této situace může být z nás vybrán nějaký věrohodný representant celé společnosti? Nakonec se proto stane representantem ten, kdo sám se nejvíce prosazuje a všemi prostředky se o vlastní vyniknutí snaží - a ne ten, který by měl být námi vybrán po zralém uvážení. Takový postup se nám nelíbí, ale přesto svojí lhostejností právě takovou formu "výběru" podporujeme.
O politické dění je malý zájem, přestože při případném hodnocení konkrétní situace si každý o sobě myslíme, že politice - podobně jako např. sportu - rozumíme nejlépe. Naši malou politickou kultivovanost navíc zvýrazňuje ještě skutečnost, že jsme snadno manipulovatelní. To úspěšně využívají nejen obchodníci svojí reklamou, ale i politici svými billboardy. Občan si musí uvědomovat svoji hodnotu ve společnosti, má-li to být jeho společnost, a musí cílevědomě projevovat svoji promyšlenou vůli, nemá-li zcela podlehnout manipulátorům a demagogům. Těmi nemusejí být jen asociální bídáci, kteří representovali v minulosti nacismus a komunismus. Velkou skupinou občanů může jen pro své uspokojení manipulovat i nafoukaný vzdělanec. Takoví vůdcové budou mít úspěch, dokud nám bude pohodlnost či chléb a hry bližší, než odpovědnost za dění kolem nás. Nedojde-li k nějakému šoku, je náprava tohoto údělu starostí ještě pro mnohé další generace, ale krystalizační jádra nápravy musejí vznikat již v naší době. Každá iniciativa v tom smyslu by měla být rozvíjena a ne znevažována. Vždyť jiskřička naděje občas zahoří i v našich krajích.
Jestliže u nás stojí proti vládě nejsilnější opoziční strany jak z prava tak z leva, pak se nabízí domněnka, že vláda realizuje jakýsi rozumný politický kompromis. Halasné výtky vládě tak mohou často vznikat jen proto, že vláda pracuje s danou realitu, kdežto opozice opírá líbivé sliby pouze o své idealizující vize.

ZPĚT na Rozličné texty