Jsem už dost starý, abych si všiml, že generace se od sebe liší. Hodně dávno to nebylo tak výrazné, neboť vývoj společnosti nebyl tak rychlý a obecná tendence byla v tom, aby generace spolu žili a měly o sebe péči. Rodiče o děti, děti o své rodiče ve stáří. Bylo to nezbytné, neboť společnost ještě nevnímala „lidská práva“, protože lidské povinnosti byly ve společnosti vnímaným slovem.
Dnes je to jiné v tom, že se od sebe často separují i bezprostřední členové rodin. Nemám na mysli jen rozvody, ale např. sebevědomou mládež, která nechce být závislá na rodičích a zpětně necítí ani zodpovědnost se o staré rodiče postarat. Jistě to není absolutní realita, ale myslím si, že převažuje. Řízení státu tento stav podporuje, protože mu nic jiného ani nezbývá. O staré lidi se stát postará nejrůznějšími formami péče. To mně ani tak nevadí, ale starost o svobodné matky by neměla být tak lákavá. Nevadí mně ani tak ten finanční aspekt jejich života řešený společností, ani když je zabezpečen rodiči toho osamělého nedobře vychovaného rodiče toho malého dítěte, ale myslím si, že dítě vychovávané jen jedním rodičem nevyrůstá v dobrých podmínkách ani se sebebohatším osamělým rodičem. Zda se ten nepříznivý vývoj nějak specificky projeví, to se pozná až časem.
Jak se na ty generační rozdíly dívat? Není problém při pohledu za sebe. Z toho se můžeme sice poučit, ale nic už nezměníme. Můžeme litovat, že jsme se k té předchozí generaci zachovali špatně, ale to nás, už aspirující sobce, tak netrápí. Trápí mnohé z nás, jak jinak se chovají už naše děti, natož pak naše vnoučata. Vytvářejí jinou společnost, než byla ta naše a přiměřeně právě té nové společnosti taky žijí. Nabídka požitků je hojná, tak mají za to, že je třeba z ní využít co nejvíce. Využít nabídku je snadné, ale zda ji i prožívají s přínosem ke svému rozvoji nebo dokonce ve prospěch společnosti, kterou sami vytvářejí, to mnohé posoudit ani nenapadne.
Ta změna mezi generacemi, kterou vnímám v té své generaci, spočívá v tom, že v té mojí generaci jsme více vnímali jakýsi řád. Ten nás sice omezoval, ale uměli jsme v tom žít. Nemám na mysli jen komunistickou diktaturu či protektorát, ale i tvořící se republiku a předchozí formy buržoasní vlády. Společnost nebyla zhýčkaná a dovedla žít i v malé kleci, která jedinci svobodu jakoukoliv formou omezovala. Jistě, každého napadne holokaust a padesátá léta. Dovedli je přijat a mnozí i přežít. Nebyly hojné masové vzpoury v koncentrácích a nebyly hojné a ani možné podobné vzpoury vězňů komunistických.
Generace mých dětí je nejen sebevědomější, alespoň v jejich mysli, ale je přímo vychovávána ke svobodomyslnosti, což dříve tak časté nebylo. Spíše se propagoval ve společnosti řád. Jakási mravnost se podněcovala ve školách, byť svůj předmět neměla a jistou mravnost ve společnosti hlásaly i církve. Dnes mravnost není moc frekventovaný termín. To je jistě jedna z odlišností mezi generacemi. Malá zodpovědnost za společnost je nepochybně taky zřetelná. Kdo by šel dnes svobodně bojovat za svůj národ, za svoji zemi? Ta propagovaná a pěstovaná svobodomyslnost aplikovaná již rodiči na generaci, která je ve vývoji, bude hodnocena až v její dospělosti, ale za dobrou ji nepokládám. Jsem příznivec pěstovaného řádu, ve kterém je zkušenost minulosti a nabyté moudro dospělé generace.


ZPĚT na Rozličné texty