Společnost má několik stupňů své existence. Ten základní stupeň je nepochybně obec. I taková společnost musí být řízena. Už musí mít svůj aparát. Může být nadiktován, ale je-li vytvořen odspoda bezprostředně obyvateli obce, tak ať je tvořen těmi, kteří budou mít v řízení obce zálibu a ne těmi, kterým jde o vlastní obohacení s chytračením při důležitém rozhodování. I v obci mohou vznikat skupiny občanů ucházejících se o vedení obce, ale volič si může vybírat jednotlivce napříč těmi skupinami podle své osobní zkušenosti, a to je dobře. Smyslem řízení obce je zajištění jejího rozvoje a zajištění obecných služeb občanům tak, aby obec nežila v náhodném chaosu vyhovujícím třeba jen několika málo občanům. V obci jsou si všichni rovni v tom, že o řízení obce rozhoduje každý svým rovným hlasem.
Forma řízení celé společnosti je závislé na její velikosti. Sotva kdy lze společnost vrcholově řídit přímým vlivem na obec. Je nezbytné, aby byly vloženy další samosprávné prvky. Zde už nemáme osobní znalosti o většině kandidátů volitelných k vedení, jak tomu bylo u obcí. Kandidáti se proto sdružují už nezbytně do politických stran nebo do nějakých sdružení. V těch svých skupinách by měli být jednotní v přístupu k řízení regionu, který je jim svěřen, a tu jednotu a svůj záměr veřejně taky musejí proklamovat alespoň před volbami. Ti kandidáti v jednotlivých volebních uskupeních se postupně navzájem seznamují, takže jejich jednotný postoj ke komunální politice by měl být skutečně jednotný.
Jednotný však není přístup k vedení svěřené oblasti mezi jednotlivými volebními uskupeními. Skupiny jsou jednotné, ale jsou různé svými zájmy. V dnešní formě demokracie je dominantní její numerická priorita. O kauzách rozhoduje ten, kdo pro své řešení získá nadpoloviční většinu hlasů. Když už ve svobodomyslné společnosti plné osobních představ neexistuje silná dominantní jednotící idea, pak k získání rozhodující většiny se zvolené strany účelově ad hoc sdružují, jako by nezáleželo na jejich obecných představách ale především jen na prosazení konkrétní kauzy. Je to takový pragmatismus bez ideje. Stav, který takto zavádíme je dnes obvyklý pragmatismus. I to je forma hýčkaného liberalismu, ale vede do pekel, neboť vše je řešeno ad hoc, bez perspektivy. Jdeme sice kupředu, ale nevíme kam.

ZPĚT na Rozličné texty