Konfrontace - to bylo téma letošní sešlosti na Zahradě. Je to obtížné diskusní téma, ale zapojil jsem se do diskuse podnícené navíc Peckovou nápovědou: „Nemohu jinak“. Naštěstí je téma zúženo zaměřením se výhradně na tvorbu Karla Pecky, který sdělil ve svých knihách vlastní zkušenost prožitou v komunistických lágrech. Byla otřesná a bude v jeho knihách trvale uložena. Kdo si knihy otevře, může konfrontovat dnešní a tehdejší dobu, svoji a Peckovu zkušenost. Někdo si Peckovy vzpomínky přečte, někdo si je jen prolistuje a někdo si je jen vloží do knihovny, aby se alespoň tak zařadil mezi Peckovy obdivovatele, resp. znalce té doby.
Je ještě jiná cesta k připomenutí pravdy o té době. Motivovala mne monstrance zdobící a poutající pozornost k hostii, která je pro křesťany tím nejvýraznějším symbolem i tak všude přítomného Boha. Bůh je láska a pravda. Pecka pravdu zapsal, a tak ji uchoval. Luboš, na jehož zahradě jsme seděli, postupoval jinak. Z ovocného sadu vytvořil jakousi přírodní monstranci a návštěvník, když sem přijde a už ani neslyší Lubošovo povídání, určitě se zamyslí nad tím, co bylo motivací k takovému dílu, co je jeho jádrem. Má nápovědu „Obětem zla“ které p. Hruška taky prožil, a svůj vděk Bohu za přežití nemohl vyjádřit jinak. Toto dílo tvořil Luboš ještě za vlády komunistů. Zlo ve společnosti bylo původně zamýšleno jen to komunistické, později zobecněné, a myslím si, že aktuální je i dnes. Nedokumentuje matriál pro historiky jen podněcuje k zamyšlení. To není málo, proto děkujme těm, kteří se o zahradu starají i těm, kteří si její existenci připomínají ať svojí svatbou, koncertem, nebo i sešlostí, jako je ta dnešní. Amen.

ZPĚT na Rozličné texty