Nabídka stran ucházejících se o podíl na vedení krajů je hojná. Budeme-li ale dbát jen pesimistických zpráv z médií, tak v opovržení budou nejen obě velké strany, ale i ty další, které jsme si zvolili do parlamentu. Naše nespokojenost se totiž právem přenáší i na kraje.
Lid přehlíží pozitiva a volá spíše po radikální změně, která je motivován především pocitem, že všichni politici se vznášejí nad davem a z vysoka na dav – pohlížejí. Jsme nespokojeni především s korupcí na všech úrovních, jejíž kauzy jsou často nedořešeny a jsou zahlazovány odkazem na podivné zákony, které takovou činnost umožňují. Radikálové by nejraději zase zvonili klíči na náměstích, ale to zapomněli, že i ta pozitivně motivovaná revoluce zvedá ze dna bahno, které dlouhodobě společnosti škodí. Nabízí se i „demokratická“ forma revoluce volbou komunistů, ale to bychom nesměli mít v paměti rok 1948 a rozdíl mezi tehdejšími volebními sliby a realitou následných let.
Už tedy zbývá jen sáhnout po těch nových menších stranách v naději, že se do zastupitelstev dostanou, a že budou umět spolupracovat natolik, že podpoří alespoň v krajích přechod od demokratury účelových koalic, k vládě realizované širšími demokratickými dohodami v proporcích přiměřených k počtu zvolených zastupitelů. Kvalita demokracie je totiž posuzována právě tím, jak respektuje ty slabé a nepočetné. Velcí a silní se o sebe postarat umějí až nadmíru dobře. To jsme již zjistili.
Máme stále možnost zasáhnout do kandidátek užitím preferenčních hlasů. Je jen na nás budeme-li volit uvážlivě a zodpovědně, a to spíše podle osobností, které na kandidátce známe, než podle proklamovaných stranických hesel.

ZPĚT na Rozličné texty