Mnozí členové ODS nesli s nelibostí, když skupinka jejich členů zaujala výrazně opoziční postavení proti návrhu zákona, který vzešel z koaliční vlády. Není v této kauze důležité, čí návrh zákona je nám sympatičtější. Neměla by nám ale uniknout argumentace vůdčí osobnosti opoziční skupiny. Své výhrady k návrhu koalice tento poslanec totiž ospravedlňoval tím, že jen prosazoval program své strany. Naše společnost ale není dnes řízena vládou jedné strany, nýbrž je řízena vládou koaliční. Připomeňme si v té souvislosti, že ani komunisté nedělali nic jiného; jen proti ostatním v Národní frontě prosazovali program své strany.
Nejde jen o drobná hašteření s cílem upozornit na vlastní postoj. Mnohem zhoubnější pro celou společnost je, že tu naučenou schopnost vládnout suverénně jen z pozice jediné mocné strany stále dosud aplikují na všech úrovních snad všichni zvolení zastupitelé. K usnadnění vlády diktaturou jediné strany (která bude mít v parlamentu rozhodující většinu) budou směřovat i některé připravované návrhy změn volebního systému. Vítězství nebo úspěch vlastní strany (ba někdy jen party) je všem důležitější, než prospěch celé společnosti. To je zvlášť zhoubné v trvajícím legislativním chaosu – opomíjené morální hledisko je marné připomínat.
Zrůdnost chování suveréna v roce 1968 jsme si nedávno připomínali. Vůbec není důležité, zda se do takové pozice dostal zbraní, úskokem či demokratickou volbou. Suveréni nejsou demokrati. Demokrat jedná, nevnucuje svůj postoj, a to ani silou demokraticky zvolené většiny. Neobdivujme mocného suveréna. Více mějme na zřeteli, jak politik se svojí mocí nakládá.

ZPĚT na Rozličné texty